Rano jsem se probudil a mel totální okno už nikdy nebudu mixovat drogy, vstal jsem a sel jsem do kuchyně, slyšel jsem jak tam jsou všichni a slyšel jsem i Elišky hlas, vešel jsem do místnosti a všichni utichli a jen čekali co se stane
Ja: co je?
Mama: ty se ještě ptáš?
Ja: ??
Sara: jak dlouho bereš?
Ja: ja ale neberu?
Eliška: Martine neděl z nás dementy všichni to víme.
Ja: nevím asi dva měsíce.
David: včera si to dost posral.
Ja: hele ja vůbec nevím co se včera stalo, takže nevím o čem je řeč.
Eliška: ty demente včera si mě podvedl.
Eliška se rozbrečela
Ja: cože?
Sára: jo je to pravda.
Ja: to bylo s tebou?
David: ne s nějakou random holkou.
Eliška: no nic ja už půjdu venku na me čeká Lukáš.
Ja: kdo je Lukáš?
Eliška: co ti je do toho.
A odešla
Mama: Martine tohle už ne kdyby jsme ji nenašli tak by se zabila, po maturitě půjdeš na odvykačku a pak se uvidí.
Ja: ja ale nejsem zavislej.
Mama: půjdeš tam prostě.
Já: je to stejně nefér protože když ona mě udělala to samy tak se o mě nikdo nestaral ale když to udělám já tak se o ni všichni zajímáte, chápete ze já už jsem s ni nemohl pokračovat dal?
Máma: a co ti dělala tak hrozného?
Já: lhali mi, hádali jsme se a já k ni už ztrácel city.
Máma: to tě neomlouvá ze bereš drogy!
Já: Ježíši tak si občas dam no, nepůjdu na odvykačku, přestanu sám.
Máma: Martine já ti už nevěřím.
Já: no tak mi nevěř co s tím mám udělat
End...
