PATRONUS TUUS [SS&GH] ✅

𝕷𝖎𝖙𝖙𝖊𝖗𝖆 𝖆𝖗𝖉𝖊𝖗𝖊

Dnešní noc v azkabanské věznici byla chladná, podstatně jako vždy. Všichni vězni se stočili do rohu místnosti a krčili se v klubíčku. Všichni byli tak zesláblí a mimo, nevnímali ani jídlo, které jim dozorci nosili každou noc. Bylo to pro ně všechny utrpení. Všude bylo vlhko a páchlo to tu po plísni. Po zdech byly velké pavučiny a lezli po nich pavouci o velikosti hlavičky od špendlíku. Bylo to hrozné místo. Nikdo z přítomných zde nechtěl skončit a stejně zde skončil. Každý den se potýkali s mozkomorskou brutalitou. Vždy si vybrali jednu oběť a vycucávali z ní veškerý život. Nikdy Merlinovi se jejich výběru Severus vyhnul. Možná byl vůči těmto bytostem imunní, nebo zkrátka jen měli zákaz se k jeho cele přiblížit, neboť si ho vychutnají až přijde čas.

Seděl v rohu místnosti a rukama objímal svá kolena. Byla mu velká zima a v břiše u kručelo. Už pár dní nedostal najíst a z jeho těla se pomalu a jistě začala stávat jen kost a kůže. Jeho oděv na něm skoro visel a jeho tvář se podobala smrtce víc než kdy dříve.

Neustále přemýšlel nad slovy, které mu před pěti týdny pověděla.,, Já vám, ale chci pomoc. Vím, že jste tu neprávem." Byl k ní velmi hrubý, ale ona si to přeci zasloužila, ne? Přišla si za ním po tom všem, co ten její kamarádíček ho uvrhl do tohoto vězení a na krk mu pověsil oprátku. Jednou nohou stál v hrobě a ona si myslela, že dokáže spasit svět. Ta naivní malá holka.

Chodil po malé cele sem a tam. Poslouchal naléhavé výkřiky vězňů. Dnešní noc byla opravdu děsivá. Mozkomorové strkaly své hlavy mezi mříže a vycucávali z vězňů veškerý život, který v nich ještě zbyl. 

Za svými ucítil velmi známí chlad, který se zde nacházel. Jednalo se o jednoho z mozkomorů. Hlasitě polkl a snažil se nehybně stát. Merlinžel pohnul nohou a jeden z kamínků se dokutálel ke mřížím a lehce se dotkl kovové mříže. Tento skoro tichý zvuk upoutal pozornost mozkomora. Okamžitě strčil hlavu mezi mříž a začal ze Severuse poprvé za pět týdnů, co zde byl vězněn, vycucávat duši. Bránil se, ale marně. Po chvíli se mu před očima začala objevovat tma a on upadl na zem.

Jako kdyby slyšel ten smích, Její líbezný smích. Smích jeho nádherné Lily. Dokonce cítil i její vůni a rozmazaně zahlédl jeden pramen z jejích nádherných vlasů. Měla je dlouhé a jako oheň. Jak on miloval ty vlasy.,, Severusi." slyšel tichý hlas něčí osoby. Nedokázal ho, ale rozeznat. V uších mu tak moc hučelo, že nedokázal poznat, zda ten líbezný hlas patří Lily.

,, Lily." šeptal ze svých úst.

Oči otevřel v okamžiku kdy na jeho tváři přistála něčí dlaň.,, No tak! Stávej Snape!" zařval na něj jeden z dozorců. Pomalu otevřel oči a párkrát zamrkal. Nacházel se stále ve své cele a nad ním se tyčili dva dozorci azkabanské věznice. Byl ze všeho tak zmatený a vůbec nevěděl, co se stalo. Naposledy si pamatoval jen hlas ženy, který pravděpodobně patřil jeho milované ženě. Pomalu se posadil a jednu ze svých dlaní přiložil na týl hlavy. Podíval se na dlaň a okamžitě poznal známou tekutinu. Byla to krev.,, Promerlina! Tomu parchantovi teče krev! Ošetři mu to Johne! Já jdu zkontrolovat ostatní ničemy!" dozorce za sebou práskl mříží.

,, Ukažte." řekl přísným tónem druhý dozorce.,, Nesahejte na mě!" křikl na něj Severus a snažil se ho od sebe odstrčit.
,,Sakra!" křikl hnědovlasý muž.,, můžete se laskavě uklidnit?! Chci Vás jen ošetřit. Navíc něco pro Vás mám." řekl klidným tónem. Černovlásek pozvedl obočí. Dozorce sáhl do kapsy a předal mu dopis. Váhavě si ho vzal do svých rukou a zanechal na papíru trochu krve.,, Co to je?!" optal se nevrle. Muž si za něj stoupl a začal mu ošetřovat týl.,, Dopis." odpověděl jednoslovně a hůlkou mu začal zacelovat ránu na týlu.,, Od koho?!" snažil se otočit hlavu.,, Přestaňte se laskavě hýbat!" pokračoval dál v zacelování rány.,, TAK KDO TO POSÍLÁ?!" křikl na dozorce.,, Přestaňte ječet!" odstoupil od něj.,, Nevím kdo vám ho posílá." jde ke mřížím.,, Pokud budete potřebovat brk a pergamen, stačí říct." Severus si sáhl na bolavou hlavu.,, Proč mi pomáháte?" dozorce zavřel celu.,, Protože věřím ve vaší nevinu." zamkl celu a odebral se pryč. Černovlásek se podíval na dopis který držel v rukou od krve. 

Pomalu otevřel obálku, ze které vyjmul z něj papír a opatrně jej rozložil. To písmo poznával. Patřilo jeho bývalé studentce z Bradavic. Proč jen mu ta vševědka píše? Nedal jí snad jasně najevo, že o její pomoc nestojí? Co po něm může chtít? Měl sto chutí papír zmuchlat a zahodit ho za sebe. Složil psaní a chtěl ho vrátit zpět do obálky. Proč se mu tak usilovně snažila pomoc? Proč se neustále montovala do jeho zkaženého života? Znovu vzal psaní do ruky a rozložil jej. Podíval se na prvních pár řádků a už teď věděl, že to bude snůška keců.

Vím, že jste říkal ať se o Vás nezajímám, ale já si zkrátka nemohu pomoc. Také vím, že momentálně držíte mé psaní a v duchu nadáváte, jaká jsem nesnesitelná, hloupá, malá holka. Možná by jste měl konečně pochopit, že se svého úkolu nikdy nevzdám a udělám vše pro to, aby Vaše obvinění stáhli. Vím, že jste hodný člověk a nic jste neudělal. I on to ví. Jen potřebuje čas na to, aby si uvědomil chybu, kterou udělal. 

Moc Vás prosím, přijměte mou pomocnou ruku a nechte mi Vám pomoc. Nebuďte tak tvrdohlaví a nechte mi Vám pomoct. Než začnete cokoli namítat, tak si mě vyslechněte. Na ministerstvo jsem nechala odeslat dopis se žádostí na odvolání proti Vašemu obvinění. Dokonce jsem Vám sehnala svědka, který bude svědčit pro Váš prospěch. Profesorka McGonagallová věří ve Vaší nevinnu a chce svědčit proti Vašemu obvinění. V průběhu tohoto týdne Vám zašlu v dopise veškeré informace ohledně soudního řízení.

PS: pro zničení dopisu zašeptejte do kusu papíru ardere

S pozdravem Hermiona Jean Grangerová

Držel papír v ruce a pročítal si znovu řádky, které napsala ta nesnesitelná holka. Že by opravdu byla nějaká naděje? Mohl by být znovu svobodný? Mohl se opravdu vyhnout polibku mozkomora. 

Přiložil kus papíru ke svým ústům a zvolal.,, Ardere." dopis společně s obálkou mu začal v ruce hořet a stal se z nich nic víc než popel.