PATRONUS TUUS [SS&GH] ✅

𝕱𝖎𝖉𝖚𝖈𝖎𝖆

Seděl v cele na ministerstvu a čekal až ho přijde navštívit žena, která si myslela, že dokáže přesvědčit soud a prokáže jeho nevinu. Bylo to úplně absurdní. Nikdo nikdy nedokázal rozhodnutí soudu změnit. Nebyla žádná osoba, která by to dokázala.

Dveře cely se otevřely a hnědovlasá dívka vstoupila do cely.

,, Dobrý den pane profesore." pozdravila ho mile a posadila se naproti němu.

,, Proč jste to udělala?" optal se klidným tónem a koukal na protější zeď.

,, Co máte přesně na mysli, pane?" podíval se na ní a propálil ji pohledem.,, Vy moc dobře víte Grangerová! Tak přestaňte ze sebe i ze mě dělat hlupáka." položila před sebe bloček a propisku.,, Můžete mi laskavě odpovědět, Grangerová!" zvýšil na ni hlas.

,, A co chcete slyšet, pane? Už jsem Vám to několikrát přeci řekla. Chci Vám pomoct. Vím že jste nevinný a měli by to vědět všichni." odfrkl.,, Nikdo si o vaší pomoc neprosil, slečno Grangerová. Jsem smířený se svým osudem, takže pokud dovolíte." ukázal na celu dveří.

,, Ne!" řekla rázně a otevřela si zápisník.,, Ministr Eridanus Cunningham mě pověřil tímto případem a já Vás zprostím viny." černovlásek se zády opřel o židli. Zkřížil ruce na prsou a začal se ze zoufalství smát.,, Čemu se smějete?" stoupl si na nohy a položil ruce na stůl.,, Vám, slečno Grangerová. Jste tak nechutně vtipná až je mi z Vás do smíchu." ušklíbl se.,, Myslíte si jak jste zkušená a víte vše. Přitom víte hovno! O mně a o tom zasraným plánu s Brumbálem, nevíte nic víc než hovno! Můj verdikt byl udělen a vy a ta vaše nebelvírská povaha si na to holt musíte zvyknout! Jste jen malá hloupá holka, která neví o světě, ale vůbec nic! Já přežil dvě války! A hrál jsem dvojího agenta. A vy co? Co jste dokázala? Přežila jste šikanu od mojí koleje? Jak hrdinské, slečno Grangerová." bouchl do stolu a šel k protější zdi.,, Nemáte vůbec ponětí, co jsem za tu dobu prožil. Kolik bolesti jsem způsobil a jdete mi tu vyprávět o tom, že víte jaký jsem." opřel se rukama o zeď.

,, Vím o Vás vše! I o tom plánu vím! Slyšela jsem Vás tu noc než smrtijedi pronikli do bradavického hradu. Vím i o tom, že Brumbál byl nemocný a vy jste se mu marně snažil pomoct. Míchal jste mu různé lektvary a to jen proto, aby jste ho udržel na živu do konce vašeho plánu." koukala mu na záda.

,, A taky vím že ten Nebelvírův meč jste do té vody dal Vy." otočil se na ní.,, Tohle víte víte odkud?" zkřížil ruce na prsou.,, Byl tam patron. Váš patron, pane." vzala tužku do ruky.,, Máte laň. Stejně jako měla Harryho matka, paní Potterová." prudce šel k ní a vyzvedl jí nahoru.,, DRŽTE HUBU A VYPADNĚTE! O VAŠÍ POMOC NESTOJÍM! ROZUMÍTE MI!" pustil ji.,, Raději se otočte a rychle odejděte. Kolem sebe působím spíš škodu a bylo by opravdu od Vás moudré, kdyby jste se zajímala o svůj život a nemotala jste se do toho mého!

,, Vím, že se Vám to zdá nereálné, ale opravdu jsem jediná, která Vám pomůže odejít na svobodu. Samozřejmě s pomocí profesorky McGonagallové." podíval se na ni.,, Minerva o tom všem ví?" hnědovláska zakývala hlavou.

,, Vím toho víc než si myslíte, pane profesore. Jen mi stačí důvěřovat pane. Nic víc než mi důvěřovat v tom co dělám. Vyhraju ten soud a budete zase volný, ale musíte chtít vy. Musíte chtít být svobodný." zabouchala na mříže cely. 

K jeho cele došel bystrozor, který jí otevřel dveře od cely a pustil ji ven.

,, Důvěřujte mi." byla poslední slova, která vydala ze svých úst než opustila místo jeho cely.

Posadil se na dřevěnou postel a rukama se opřel o bradu. Byl v koncích. Jeho dny se opět blíží a on zažívá opět to samé. Znovu a znovu bude muset stát před soudem. Budě opět prokazovat svou nevinnu. Kdyby se jen do toho ta příšerná ženská neustále nepletla. Mohl dávno dostat mozkomorův polibek, mohl být dávno mrtví a nemusel by řešit jeho hrozně zkažený život. Nemusel by čelit tomu všemu znovu.

Lehl si na tvrdou vězeňskou postel a zavřel oči. Neměl vůbec ponětí o čase a tak předpokládal, že je krátce po páté odpoledne. V klidu dýchal a soustředil se jen a jen na svou mysl. Potřeboval se uklidnit a proto hledal ve své paměti vzpomínku na svou přítelkyni Lily.

Seděl opřený o strom a četl si knihu. Vedle něj byla opřená rusovlasá dívka a zapisovala si něco do deníčku.,, Severusi už jsi někoho pozval na ten ples?" optala se jemným hláskem. Odložil knihu a podíval se do její tváře.,, Ne, ale -",, Co kdyby jsme šli spolu!" vykřikla zrzka a zářivě se na svého společníka usmála.

,, JÍDLO!" prudce otevřel oči když uslyšel křik bystrozora. Podíval se na zem ke dveřím, kde leželo něco co mělo připomínat jídlo. Odvrátil pohled a otočil hlavu ke zdi. 

Když už mu oddálili rychlou smrt, tak umře pomalu a jistě. 

Raději než žít v nespravedlivém světě vyhladovím.

Pokračování příště...