Jsme si souzeni, nechápeš to?

mám ti věřit?

„co chceš?" zeptal se Marek Patrika. „Marku?.. potřebuju si fakt nutně promluvit s T/j.." „pojď dál.." řekla jsem potichu. „díky.." řekl a šel dovnitř. Kluci se posadili na gauč ale já jsem stála vedle televize a Patrik začal mluvit. „Chci se ti hrozně moc omluvit.. tím, že to bohužel musím říkat i před Markem tak-" „heeej!" přerušil ho Marek. „no eh. to je jedno ale už k věci.. fakt moc se ti omlouvám, bohužel to bylo tak jak si myslíš.. chtěl jsem se vymluvit, že si to špatně pochopila a tak.. ale tobě nemůžu lhát.. Moc mě to mrzí! Ale byl jsem opravdu hodně opilí.. a.. a nevěděl jsem vůbec co dělám.." řekl Patrik. Už jsem to nemohla dál poslouchat, takže jsem odešla do ložnice. Skoro nic jsem dál neslyšela jen vím, že Patrik odešel. Šla jsem zpátky do obývacího pokoje pro pití „T/j? jsi v pohodě?" zeptal se mě Marek. „asi jo.." odpověděla jsem a šla si napustit vodu. Sedla jsem si na gauč a začala si povídat s Markem, řekl mi, že jak jsem šla na záchod, že mi někdo volal a Marek to zvedl, byl to Teo. Já zkráceně Markovi řekla kdo to je a vypadal celkem šťastně. „Jsem rád, že ti někdo pomohl" řekl. „mhm.. ty víš, že bych zavolala tobě ale bylo mi blbé tě furt otravovat." řekla jsem. „T/j.. ty víš, že mě nikdy neotravuješ. Ale jsem fakt rád, že sis našla nového kamaráda." řekl. „opravdu?"  „opravdu." řekl. „Ale ty budeš vždycky číslo 1." řekla jsem a usmála se. Marek se jen zasmál a řekl. „Děkuju." 

Další den.. Šla jsem si umýt zuby a převléct se. Nic jsem tady neměla na jídlo, takže jsem šla do obchodu. No.. nebo spíš jsem chtěla.. Hned jak jsem otevřela dveře tak tam stál Patrik s kyticí v ruce. „T/j.. prosím odpusť mi.." řekl Patrik a já hned zavřela dveře. Jako vážně? On si myslí že mu odpustím tak lehce?.. však mě podvedl! Ale zase se tak snaží.. co když jsem se opravdu spletla?.. asi bych ho měla vyslechnout.. odvážila jsem se a otevřela dveře. Celkem jsem se zarazila, protože tam už Patrik nestál ale na zemi byla položena kytice s dopisem. Awh.. vypadá to jak ve filmu.. ještě k tomu začalo pršet. Vzala jsem kytici s dopisem a šla zpátky domů. Šla jsem do kuchyně a dala kytici plnou růží do skleněné vázy plné vody. Sedla jsem si k jídelnímu stolu a rozbalila obálku. Byl tam papír a fotka, na fotku jsem se nepodívala a rovnou jsem si začala číst text, který byl napsaný rukopisem od Patrika.

"Drahá T/j, vím, nechceš se mnou mluvit a proto jsem se rozhodl ti napsal tenhle dopis. Doufám, že po tomhle alespoň trochu změníš názor a promluvíme si.. V  obálce máš fotku nás dvou, kde jsme spolu šťastní.

Lásko..  ani neuvěříš jak moc se mi po tobě stýská.. připadá mi to jako roky co jsme si naposledy pořádně promluvili a pomazlili se.. chybíš mi.. a k tomu večeru.. ať už to nerad přiznávám tak musím uznat, že jsem tě podvedl. Ani nevíš jaké z toho mám výčitky.. kdyby šel vrátit čas tak to rozhodně udělám! Byl jsem opravdu hodně opilí, doslova jsem byl na sračky a nevěděl jsem vůbec co dělám. Věř tomu nebo ne, střízlivý bych tohle v životě neudělal! Moc se ti omlouvám T/j.. už to v životě neudělám, přísahám!! Zkus mi dát prosím druhou šanci! Miluju tě..♡︎"

Hned jak jsem to dočetla tak jsem pustila papír a koukla se na naší fotku, kde jsme spolu u Honzy a jsme šťastní.. cítila jsem jak mi po tváři stékaly slzy.. nemám slov.. já.. miluju ho! Ale nedokážu mu odpustit.. možná.. možná bych mu měla dát druhou šanci.. přece jen.. byla jsem s ním šťastná.. opravdu šťastná a pomáhal mi.. ale kdyby mě opravdu miloval tak by mě nepodvedl.. ne?.. já opravdu nevím.. vím, že bych si to měla vyřešit sama ale potřebuju od někoho pomoct.. a-asi zavolám Teovi..

„T/j, jsi v pohodě?..“ zeptal se mě Teo hned jak jsem mu zavolala. „popravdě ani moc ne.. mohli by jsme si promluvit?..“ zeptala jsem se. „em.. jo jasně, za chvíli jsem tam.“ řekl a hned zavěsil. Opravdu po chvíli přijel na adresu, kterou jsem mu napsala. Byli jsme u mě doma a šli jsme ke mně do pokoje, sedli jsme si na postel a já mu vysvětlila co mě trápí. „a teď nevím jestli mu mám dát druhou šanci a nebo ne..“ skončila jsem, pokusila jsem se co nejvíce držet slzy a nezačít brečet. „oh.. Hele.. jestli si ho opravdu milovala a byla s ním šťastná, tak by si mu měla dát druhou šanci, protože se podle mě polepšil a pokusí se být lepším člověkem. Podle toho dopisu co si mi ukázala tak tě opravdu nechce ztratit.“ řekl. „m-myslíš?“ zakoktala jsem. „ano..“ řekl. „asi máš pravdu.. děkuji.“ řekla jsem a objala ho. Potom jsme si zahráli pár her a  povídali si. Mám Tea fakt ráda, dokáže mi opravdu pomoct, je to dobrý kamarád. K večeru Teo odešel a já šla streamovat.

Ahojky, omlouvám se, že mi ty kapitoly trvají tak dlouho!!! Jinak nezapomeňte hlasovat a taky můžete napsat nějaký ten komentář 🤍 Love u<3