Jsme si souzeni, nechápeš to?

už tě nikdy nechci vidět!!!

„Patriku?!!" vykřikla jsem. „ proč mě ignoruješ?" zeptal se mě celkem naštvaně Patrik. „běž pryč!" zařvala jsem na Patrika. „proč?! Co jsem ti doprdele udělal?!" vykřikl na mě. "viděla jsem tě jak se líbáš s jinou holkou! Jasný?!" zařvala jsem a Patrik okamžitě ztichnul. „c-cože? O ničem nevím..." řekl. „B-běž pryč prosím.." řekla jsem se slzami v očích. „T/j já.." řekl Patrik a pomalu se ke mně přibližoval. „běž.." řekla jsem. „T/j můžu to vysvětlit.." řekl Patrik a dotkl se mého krku. „N-nešahej na mě a vypadli!" vykřikla jsem. Patrik už nic neříkal a odešel.. a třískl dveřmi.. Podlomily se mi nohy a já spadla na zem, nemohla jsem dýchat.. ale odhodlala jsem se a zavolala jsem Markovi.. „A-ahoj Marku.. mohl b-bys přijet prosím..?" zeptala jsem se. „Ahoj T/j, jasně že ano! Uklidni se, vysmrkej se a klidně si i lehni, za chvilku jsem tam!" „d-dobře.." odložila jsem si telefon a zkusila se nějak uklidnit.. co když jsem já ta blbá a Patrik celou tu dobu nic neudělal?! Co když jsem to špatně pochopila?! Bože! Já jsem úplně blbá!!..

*O 5 minut později*
Už jsem se trošku uklidnila... *ťuk ťuk* Otevřela jsem dveře a Marek mě hned objal. „ahoj T/j jsi v pořádku?.." „moc ne.. ale už je to lepší.." odpověděla jsem. „jo.. promiň, pojď dál" dodala jsem. „díky.." řekl. Oba jsme si sedli a Marek se mě zeptal co se vlastně všechno stalo.. Začala jsem vysvětlovat co se stalo od úplného začátku ale u druhé věty jsem se rozbrečela.. „p-promiň.." řekla jsem. „shh.." řekl Marek a objal mě. Po chvilce jsem se uklidnila a začala znovu vyprávět. Měla jsem sice slzy v očích ale s Markem jsem to zvládla. „ou.. to je mi líto.. nevěděl jsem že je tohohle Patrik možný.. ale neboj se, určitě se to dá nějak vysvětlit.." řekl. „to doufám.." řekla jsem.

**Pov: Marek**
T/j šla na záchod si umýt obličej a vysmrkat se, akorát ji po chvilce někdo volal. Nevím co mě to napadlo ale zvedl jsem to. „haló?" řekl jsem. „huh? Kdo je to?!" řekl nějaký kluk. „ spíš kdo jsi ty?" řekl jsem. „Jsem Teo.. tak teď ty." řekl. „Marek, odkuď máš od T/j číslo?" zeptal jsem se. „jsme kamarádi ale mě by spíš zajímalo proč máš její telefon." řekl. „Eh.. už musím jít, čau" řekl jsem. „čau?" řekl Teo.

**Pov: T/j**
Šla jsem zpátky do pokoje a slyšela jsem Marka s někým mluvit. „Můžu dál?" zeptala jsem se přes dveře. „Jojo jasný!"
Vešla jsem teda dovnitř a začala si s Markem zase povídat. V tu chvíli jsem začala pochybovat. Co když jsem udělala něco špatně já? Co když to bylo jen nedorozumění...? Co když jsem to jen špatně viděla..? „Hej T/j? Posloucháš mě?" zeptal se mě Marek. „co? Promiň.. zamyslela jsem se.. co jsi chtěl?" řekla jsem. „ale nic.." řekl. „fakt promiň.." řekla jsem. Po asi hodině povídání jsem šla na telefon. Měla jsem tam asi 10 zmeškaných hovorů a několik zpráv od Patrika. Rozklikla jsem si zprávy..

**Před 38 minutami**
Páťa<3- T/j.. moc se omlouvám!!!
Páťa<3- byl jsem.. opilý.. promiň!
Páťa<3- T/j??
Páťa<3- nechtěl jsem ať to takhle dopadne..
Páťa<3- haló?
Páťa<3- T/j?! Jsi v pohodě??
Páťa<3- nestalo se ti nic???
Páťa<3- neudělala sis nic?!!
Páťa<3- Mám o tebe starost T/j!!!
Páťa<3- Jedu okamžitě k tobě!!

---------

No super tak teď tady přijde Patrik.. Už bych si ho měla přejmenovat.. Přečetla jsem si jen poslední zprávu.. ach jo.

„T/j? jsi v pohodě?" Řekl Marek. „co?" „ptám se jestli si v pohodě.." řekl znovu Marek. „asi jo.. ale za chvilku tu přijede Patrik.." řekla jsem. „cože?!" potichu vykřikl Marek. „hmm.." **Ťuk Ťuk** „Kurva-"

Ahojky<3 Chci se moc omluvit, že to tak dlouho trvalo a, že to je celkem krátké.. nemám teď vůbec žádnou motivaci k psaní/sledování kexiku.. snad se to ale změní.. teď dost sleduju Dsmp takže snad mě pochopíte. Samozřejmě dopíšu tuhle fanfikci ale nevím jak dlouho to potrvá.. budu se snažit do dopsat co nejdříve a možná to zkrátím. Doufám, že mě chápete.. Miluju vás <3