Prokletá kapela

7. Baal Je Znova U Moci

Z pohledu Baala:
„Hahahaha, ten hlupák si myslí že mě zastaví, ale já mám moc dostat se ven i přes jeho zákazy na mě totiž neplatí žádný pravidla ani spouštěče odcházím kdykoli a samovolně. Tak teď začnu kout můj nový plán, jak tento vnitřní svět zničit, už mě nebaví tu být s těma pakama." vystoupil jsem ven když bezvadně čuměl na nějaký trapný seriál v televizi. Televizi jsem ihned vypl. Vzal si klíče a vydal se na svoji plánovanou cestu. Cítil jsem, jak se někdo chce ujmou vedení, ale nedovolil jsem mu to. Bylo to pro mě jako slabé škemrání prosím pust mě ven. Kdepak já v klidu uskutečním svůj plán a pak až někoho z vás pustím ven. Vydal jsem se cestou jako bych jí znal odjakživa, ale nikdy jsem tudy ještě nešel. Věděl jsme přesně kam jít abych uskutečnil svůj plán, i pres to že jsem cestu neznal. Ale není tak těžké najít místní gang. Protože ty se zdržují v nejtemnějších uličkách a barech co v každém městě najdete. Navíc já jako démon vycítím zlo na kilometry daleko. Došel jsem. Do budovy pro většinu lidí zapáchající a ohavnou. Věděl jsem, že vevnitř je hlava všeho toho zlého v tomto městě. Šel jsem rovnou za ním, když jsem přisel však až moc blízko stráže okolo něj zpozornili a sáhli po svých zbraních. Najednou na mě bylo namířeno několik pistolí. Jedna z nich dokonce mířila přímo na moji hlavu. Stačil můj jediný špatný pohyb a mohlo být po mě, ale to jsem nechtěl, to nebyl můj plán. Chtěl jsem, aby celý ten svět trpěl pomaleji, a pomálu umíral. Přišel jsem sem abych si půjčil peníze. Peníze, které nikdo nebude splácet, protože o tom nikdo jiný, než já vědět nebude.

„Přišel jsem si k vám půjčit nějaké peníze. Potřeboval bych 10 000 Kč." řekl jsem a ochranka jejich hlavního bosse polevila, ale zbraně ještě nesklopila. To udělala až po chvíli, kdy jim jejich šéf dal gestem rukou vědět, aby zbraně sklopily. Tak také hned udělali. Boss si nechal zavolat pomocníka a něco mu zašeptal, ten po chvíli odešel a boss na mě kývl hlavou na souhlas, že mi půjčí. „Doufám, že znáš pravidla? Ale pro jistotu ti je řeknu. Do měsíce je chci vrátit, pokud je nevrátíš, pošlu za tebou první varování. Od té doby, kdy přijdou a ty je stále nevrátíš budu si každý měsíc účtovat o tu částku víc. Takže ti bude každým měsícem narůstat o 10 000 Kč. Kdyby si penze ani pak nevrátil a mě došli nervy, zaplatíš mi jinak." Znal jsem ty pravidla v pekle byly stejné jen bez toho varován a bez možnosti splatit dřív, než dojdou nervy. Když dořekl pravidla přišel zpět jeho poskok, nejspíše už to měly nacvičené. Měl v ruce připravené peníze, které mi dal. „Rozumím pravidlům a přijímám je" řekl jsem a peníze přijal. Boss mi dal gestem ruky vědět ať odejdu a já tak udělal.

Potuloval jsme se uličkami zpět domů tentokráte o něco bohatší a blíže mému plánu. Došel jsme domů a do své skříně schoval peníze. Pak jsem si sedl k televizi a zapnul ji. Cítil jsem, jak se někdo bere zase k vedení, dotyčnému jsem vedení přenechal a šel do vnitřního světa

Z pohledu Baala vnitřní svět:

Hned co jsem přišel byl u mě Johnatan probodávající mě vražedným pohledem. „Baaale?! Co si zase dělal venku?" řekl naštvaně „Nedělej nervy, jen jsem se chtěl podívat na nějaký seroš v telce. Teď jdu k sobě tak nepruď a nech mě jít." odrazil jsem ho bezohledně s tónem nezájmu v hlase. Johnatan to však nehodlal vzdát šel za mou skoro až do pokoje, ale zabouchl jsem mu dveře před nosem a zamkl a zabezpečil dveře tak aby se sem nikdo nedostal. Natáhl jsem se na svoji postel svoji telekinezí jsme zapnul pořádnej bigbít a zavřel jsme oči, vím že čert nikdy nespí, ale já jsem démon a to je něco jiného a navíc malého slovíčka bych si dát mohl to ještě nikoho neoživilo.

Zdravím, je tu další kapitola doufám že se líbila. Co říkáte na Baalovo ďábelský plán? Budu ráda za každý hlas a komentář. S pozdravem vaše Lovepoezi