N: jste v pořádku pane učiteli?
Tak tohle je v prdeli co teď? Když ji řeknu pravdu budu ji muset říct všechno a to by ju ohrozilo. Nemůže se jí nic stát. No i tak musím jí něco říct.
"Ano Niky jsem v pořádku neboj se. Jo a když jsem v soukromí můžeš mi říkat jménem."
N: "Dobře tak já jdu k sobě kdybys něco potřeboval můžeš dojít, zatím dobrou Thomasi."
"Ano děkuji dobrou Niky."
Pak jenom slyším zvuk dveří. Dobře je u sebe a já tady zraněný. To chce klid, otevírám skříň. Vytáhnu lékárničku a začnu se ošetřovat. Vše mám ošetřené jen dezinfekcí teď se umyju a pak vše závažu až teď při dopadu teplé vody na moje tělo mi přijela bolest po celých zádech. A doprdele já zapomeň záda tak tohle nezvládnu.No dobře buď za ní půjdu nebo ne a počkám do rána. No nevím co teď. Asi dobrých 20 minut chodím sem tam na chodbě a rozhoduji se jestli mám jít. No tak Thomasi nebuď baba a běž tam. Promlouvá moje podvědomí no tak jo tohle mě zabije. Zaklepu na její dveře a otevřeje
"Niky potřebuji od tebe jednu laskavost" její pohled mluvil za vše slzy ji stekaly po tvářích jen co mě takhle viděla