,,Sanemi?" Vydechl překvapeně a rychle si utřel slzy z tváří.
Kousek od něj stál bělovlasý muž o něco menší než byl on sám.
,,Ale no tak, po dlouhé vidím svého malého bratra a on zase bulí jako dítě" Vydechl ironicky a podal mu kapesník.
Genya si utřel tváře ,,Jen jsem měl trošku ostrý pokec s Mayou..." zamumlal a schoval si kapesník do kapsy.
,,S Mayou? Co ti řekla tentokrát?" Povzdechl si a trošku se mu pokusil spravit pocuchané vlasy.
,,No, zase mi došly peníze, ale potřebuju ještě dvě učebnice, tak jsem poprosil tátu, jestli by mi něco málo nedal, jenže Maya se do toho vložila a začala se svými řečmi o tom, že se vracíme jen pro peníze, že má vlastní novou rodinu a tak dále" odpověděl s povzdechem.
Sanemi si ho prohlédl ,,Takže potřebuješ peníze na knihy do školy?"
Genya přikývl ,,Ale nějak to seženu... za týden mi přijde výplata"
Jeho bratr vytáhl k kapsy peněženku a podal mu několik bankovek ,,Na, tu máš" řekl klidně.
,,P-počkej Sanemi, na dvě knihy je to moc, stačila by mi i třetina" vyhrkl a chtěl mu peníze vrátit, ale on se nedal.
,,Ber to jako dárek a kup si novou košili, všímám si že pořád nosíš tu samou" Zasmál se.
,,Ne to fakt nejde, tolik peněz si nemůžu vzít!"
,,Genya, chceš mě naštvat?!" Zavrčel a mladší jen vyděšeně zavrtěl hlavou ,,fajn, takže si kup ty učebnice a novou košili. Řekni večer mámě, že se za pár dnů zastavím"
°•°•°•°•°•
Genya opět znuděně seděl ve své lavici, jako každý den a vůbec nedával pozor.
Dokázal přemýšlet jen nad Muichirem a nad tím, že spolu dnes stráví odpoledne.
Nemohl si pomoct, ale pomalu ale jistě si začínal uvědomovat, že se mu černovláska začíná líbit.
Přestože byl doslova chodící červený billboard s berlemi, nedokázal na něj přestat myslet. Na tu jeho roztomilou tvářičku a ten úsměv. Dokonce i jeho nepřítomný výraz byl naprosto rozkošný.
Propadal se hlouběji do myšlenek, když v tom ucítil, že ho někdo zatahal za rukáv.
Nuceně se vrátil zpět do reality a uviděl Muichira.
,,Hmm?" Zamumlal, ale menší jen dál zaujatě studoval rukáv jeho košile.
,,Země volá Muichira, jsi přítomen skřítku?" Vydechl pobaveně a konečně upoutal jeho pozornost.
Překvapeně zvedl hlavu ,,Co?"
,,Vidím že se ti můj rukáv líbí, v čem je dneska tak výjimečný, že ho pořád držíš?" Zeptal se.
Muichiro se podíval na rukáv jeho kostkované mikiny který stále držel mezi prsty ,,J-jen jsem si všiml že máš novou košili. Doteď jsi nosil tu samou, takže jsem si toho hned všiml" odpověděl a opřel se o jeho lavici.
Genya překvapeně zamrkal ,,To si vždycky všímáš drobností, nebo je tak ošklivá?" Zamumlal trošku nechápavě.
,,Ne, je hezká a hodí se k tobě. Opravdu ti sluší" usmál se, čímž způsobil, že vyšší zrudl jako rajčatko.
,,M-myslíš jo...?" Vydechl nejistě a nenápadně si schoval tváře do dlaní, protože si všiml, že upoutal Tanjirovu pozornost.
Muichiro přikývl ,,Doufám že jsi nezapomněl že ti dneska pomůžu s dějepisem. Máš ten sešit?" Zeptal se a on přikývl ,,Super, tak po hodině" usmál se a otočil se zpět na své místo.
ČTEŠ
Nepřízeň osudu✔️
Fanfic,,Země volá Muichira, jsi přítomen skřítku?" Vydechl pobaveně a konečně upoutal jeho pozornost. Překvapeně zvedl hlavu ,,Co?" ,,Vidím že se ti můj rukáv líbí, v čem je dneska tak výjimečný, že ho pořád držíš?" Zeptal se. Muichiro se podíval na ruká...
