,,Mui, no tak, vstávej" pronesl pobaveně a jemně s ním zatřásl.
,,Ještě chvíli..." zamumlal rozespale.
,,Budík zvoní už deset minut, musíme do školy" povzdechl si a za pas ho vytáhl z postele.
Menší chvíli protestoval, ale nakonec se vyhrabal z postele a sedli k snídani.
,,Měl by sis nějak zakrýt ten krk..." Vydechl pobaveně, zatímco popijel svou kávu.
Muichiro přikývl ,,Já vím, ale tohle nezakryje ani make up" Povzdechl si a vyčítavě ho probodl pohledem.
,,Promiň... co třeba nějaký šátek?" Navrhl.
,,Nějaký najdu..."
Najedli se, vypakovali se a vydali se do školy. Po cestě si však Muichiro uvědomil, že zapomněl na ten šátek a jeho krk vypadá, jakoby ho napadlo nějaké zvíře.
Hned začal hrozně stresovat, ale vyšší ho rychle uklidnil a ho chytil za ruku, aby mohli pokračovat v cestě.
,,Co když si toho někdo všimne?" Vydechl zoufale a nervózně ho obejmul, aby mohl schovat své rudé tváře.
,,I kdyby tak co? Nikomu do tvého života nic není a když bude mít někdo kecy, sám mu srovnám fasádu" usmál se a pohladil ho po vlasech, protože věděl že ho to uklidňuje když je nervózní.
,,Ale já se bojim že na mě budou ukazovat a mluvit o mě... " zamumlal mu do bundy.
,,Neboj, ale pokud nechceš aby se to provalilo, měl bys mě pustit, protože jsme skoro u školy" Zasmál se a menší ho nedobrovolně pustil.
Zhluboka se nadechl a vydali se vstříc školní budově.
Muichiro si celou cestu až ke škole zaujatě kopal s kamenem, když v tom si před školou uvědomil že na sobě cítí několik nepříjemných pohledů.
Trošku nechápavě zcedl hlavu a všiml si, že všichni kolem po nich tak divně pokukují a něco si šeptají. Nejistě semkl rty a podíval se na Genyu vedle něj.
,,Klid, nevšímej si toho" špitl a povzbudivě se usmál.
Menší jen nervózně přikývl a vešli společně do školy. Jediné co si přál bylo aby ho teď chytil za ruku, ale nešlo to.
Zastavili se u skříněk, ale stale na sobě cítil ty hnusné pohledy.
Rozpačitě si promnul krk a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, protože neměl daleko od slz.
Připomínalo mu to minulost, kdy byl sám a všichni kolem se mu posmívali. Bál se biť jen zvednout pohled z podlahy, natož promluvit. Tehdy ho zachránil Tanjiro, který byl populární a když se do něj někdo navážel, klidně se i popral.
Měl pocit, jakoby se historie opakovala.
,,Mui" špitl Genya a nenápadně ho pohladil po zádech ,,v pořádku?" Zeptal se a hodil po něm starostlivý pohled.
Opatrně přikývl a začal si brát věci ze skříňky.
Najednou mu zazvonil telefon. Byl to Yuichiro.
Rozklepanýma rukama vzal mobil a dal si ho k uchu ,,N-nii-san?"
,,Mui, měl bys něco vidět, podívej se na chat"
Černovlásek nechápavě zamrkal a udělal jak řekl. ,,C-cože...?" Vydechl šokovaně div ho neupustil na zem.
Genya nechápavě naklonil hlavu ,,Co se děje?" Zeptal se.
ČTEŠ
Nepřízeň osudu✔️
Hayran Kurgu,,Země volá Muichira, jsi přítomen skřítku?" Vydechl pobaveně a konečně upoutal jeho pozornost. Překvapeně zvedl hlavu ,,Co?" ,,Vidím že se ti můj rukáv líbí, v čem je dneska tak výjimečný, že ho pořád držíš?" Zeptal se. Muichiro se podíval na ruká...
