,,Muichiro!" Vyhrkl Genya vyděšeně a rozběhl se k nim.
,,Sakra zdrháme!" Vydechl ten druhý když si ho všiml.
Ten s tím mobilem se jen zamračil a vší silou mu dupnul na bolavý kotník.
Muichiro vykřikl bolestí a do očí se mu dostaly slzy.
,,Dnes máš štěstí!" Zasyčel a i s tím druhým utekli pryč.
,,Muichiro, jsi v pořádku?!" Vydechl starostlivě a klekl si k němu na zem.
On se jen chytil za kotník, který ho teď tak bolel a snažil se to rozdýchat ,,J-jo, asi" Špitl.
,,Pojď si sednout, řekni mi co se stalo" odvětil a opatrně ho zvedl na nohy, aby mu pomohl ke stolu. Posadil ho na židli a složil ruce na prsou ,,Tak co se stalo, kdo to byl?"
,,N-no, chtěli ti ukrást mobil a já se je snažil zastavit, ale jak vidíš, neměl jsem šanci" Povzdechl si a jemně si prohmátl bolavou nohu.
Genya naštvaně pozvedl obočí a pevně sevřel pěsti.
,,Ale to nevadí, protože-" začal, ale než to stihl doříct, Genya se rozběhl pryč. ,,Počkej!" Vyhrkl a chtěl se postavit, ale omylem došlápl na špatnou nohu a s bolestným syknutím se posadil zpátky.
Nejistě semkl rty a vyhlížel kdy se vrátí.
Uběhlo pár minut a Genya se konečně vrátil. Frustrovaně měl sevřené pěsti na kterých měl zbytky krve a z nosu mu tekla čerstvá krev.
Muichiro vyskočil na zdravou nohu a přiskákal mu naproti ,,C-co jsi udělal?" Vyhrkl nechápavě.
,,Jen jsem jim vrátil tu bolest kterou způsobili tobě" zamumlal monotónně.
,,Nemusel jsi to dělat kvůli tomu mobilu, protože-" Vydechl, ale těsně před ním zakopl, ale Genya ho chytil, aby nespadl.
,,Kvůli mobilu?" Vydechl pobavení a chytil ho za ramena ,,mobil je mi ukradený, koupím si nový, vrátil jsem jim to co udělali tobě" odpověděl a utřel mu téměř zaschlé slzy z tváří.
Překvapeně zamrkal ,,M-mě?" Nechápal a on jen přikývl.
,,Snažil ses můj mobil dostat zpět, jen proto ti to udělali" odpověděl jednoduše a povzdechl si ,,teď si pojď sednout, než si zase něco uděláš" odvětil pobaveně.
Muichiro však jen zavrtěl hlavou ,,Však ti teče krev, počkej" namítl, ale vyšší se nedal.
,,Ne ne ne, nauč se vstávat jen s berlemi" odpověděl s úsměvem.
,,No tak, Genya počkej!" Zafňukal, ale to už ho znovu chytil a vzal ho do náruče.
,,Jak s malým dítětem" Zasmál se a vrátil se s ním ke stolu.
Muichiro složil ruce na prsou a ublíženě nafoukl tváře ,,Já umím chodit..."
,,Stejně tu pořád skáčeš jako klokan, přestože máš vedle židle dvě berle" odpověděl a posadil ho na židli.
On se hned začal hrabat ve svém batohu a vytáhl kapesník ,,Bla, bla, bla, teď pojď sem" odsekl a chytil ho za tričko, aby ho přitáhl k sobě dolů. ,,Připomínáš mi mého bratra" zamumlal a začal mu z nosu utírat krev.
,,Bratra?" Podivil se.
Černovlásek přikývl ,,Yuichiro se od malička rád pral. Každý den přišel domů s novou modřinou nebo odřeninou a pak se divil proč s jeho kamarády nechci chodit ven" Zasmál se.
,,Au, buď trošku jemnější!"
,,Jo, Promiň" odpověděl a spokojeně se podíval na jeho čistou tvář ,,Teď sem dej ruce"
ČTEŠ
Nepřízeň osudu✔️
Fanfic,,Země volá Muichira, jsi přítomen skřítku?" Vydechl pobaveně a konečně upoutal jeho pozornost. Překvapeně zvedl hlavu ,,Co?" ,,Vidím že se ti můj rukáv líbí, v čem je dneska tak výjimečný, že ho pořád držíš?" Zeptal se. Muichiro se podíval na ruká...
