He's not a monster...

4. Trust

okay tak jeste jedna dneska ;)

Dazai pov:

po snídani jsem šel zpátky za Chuuyou, opět jsem zaklepal a vstoupil. Chuuya seděl v okně a koukal z něj ven, šel jsem pomali k němu a sedl si na druhý konec výklenku v okně.
"Je tu hezký výhled na les a v zadu na ty hory" pronesl jsem svou myšlenku když jsem taky koukal z okna. Chuuya  pomalu otočil hlavu směrem ke mně a kupodivu odpověděl i když jsem se ho na nic neptal.
"Jo.... to je" řekl jemně a při tom koukal na mně. cítil jsem jak si mne prohlíží. nevím jestli mám být rád nebo ne ale konec konců aspoň mě neignoruje.
"Hrozně bych se tam chtěl někdy podívat, a prohlídnout si to okolí zblízka" řekl s jemným úsměvem na tváři a pohledem opět upřený ven na tu krásu. podíval jsem se na něj a musím říct ze úsměv mu opravdu sluší... kéž bych ho viděl se usmívat častěji, ale tady na tom místě k tomu ani moc důvod vlastně nemá.

"Jednou se tam určitě podíváš, věřím tomu" odpověděl jsem mu a stale se na něj díval. má opravdu krásné oči, jsou jako oceán a já se v něm zase topím. náhle jsem uslyšel zaklepání, šel jsem tedy odemknout a ze dveří na mně vtkoukla Mika.
"Omlouvám se jestli ruším ale subjekt číslo 24 musí jít na testy..." řekla s trochu posmutnělím výrazem. proč mu neříká jménem? řekl jsem si v duchu.
"Oh dobře, a můžeš mu prosím říkat jménem?" ani nevím proč jsem to řekl nahlas ale vadilo mi když mu neříkala jménem.
"Oh- um omlouvám se, tak tedy Chuuya musí jít na testy, musíš jít s ním" oznámila mi a tak jsem se otočil na Chuuyu a viděl ze ten už vstal od okna a rozešel se směrem ke dveřím. po té Mika vytáha mnohem mohutnější a uzavřenější pouta, a dala mi je ať mu je nasadím. upřímně se mi do toho vůbec nechtělo bo mi to rvalo srdce ale musel jsem.

podíval jsem se mu do očí a pousmál se, naznačil jsem ať mi nastaví ruce a on tak i udělal, Mika koukala ma celý děj celkem zmateně ale neřešil jsem to.
"Tak jo teď půjdu s váma bo se tu asi úplně nevyznáš ale příště už půjdeš s ním sám"
"Jo jasně, tak pojď" jednoduše jsem odpověděl a chytl Chuuyu kolem ramen a vyšel s ním z místnosti. je to snad poprvé co ho vidím stát na nohou. je o dost menší než já ale je to roztomilé.
"Tak tady je testovscí místnost, jděte dovnitř a oni ti řeknou zbytek" řekla Mika a opět pospíchala někam jinam. Vešli jsme dovnitř a řekli mi že už mu můžu oboje pouta sundat.
"Posaď se 24" řekla nejspíš doktorka
"Zdravím, jmenuji Yosano Akiko jsem místní doktorka, testuji na všech subjektech" řekla Yosano a vrátila se zpátky k Chuuyovi.
"Dazai Osamu" řekl jsem a následoval jí.
"Můžeš se posadit sem" řekla mi a ukázala na křeslo vedle lehátka kde seděl Chuuya. vytahovala si nějaké jehli hadičky a různé potřebné věci.

Chuuya nehybně seděl a koukal do země. vypadá vážně vyčerpaně z toho všeho je mi ho líto že si tímhle musí procházet. Yosano přišla s obrovskou jehlou a hadičkou kterou mu má údajně píchnout do krku. chytl jsem Chuuyu za ruku a on ji pevně zmáčkl. nevadilo mi to, proto jsem mu tu ruku podal aby se tolik nebál a byl víc v klidu. když Yosano dokončila všechno co měla, vypravili jsme se zpátky do "celi".

"Um Dazai?"  řekl nervózně Chuuya a tak jsem hmkl na náznak že má pokračovat.
"Děkuju že si mi podal ruku, nikdo z. předešlých pečovatelů to nedělal, celkově na mně nebyli milí jako ty"  řekl a podíval se mi do očí. viděl jsem v nich jen upřímnost ale i strach.
"Jsem rád že jsem ti mohl v tu chvíli aspon takhle pomoct" odpověděl jsem mu a usmál se, a on se na mě usmál také. byl to pro mne opravdu vzácný moment a bylo mi jasné že tohle nejspíš už asi nezažiju...
"Vážně ti děkuju" pronesl a rozbrečel se. nerad jsem ho tak viděl a tak jsem si ho přitáhl k sobě a pevně ho obejmul. pomali jsem si s ním sedl na postel a dál ho objímal, nebránil se tomu a obejmul mne kolem krku, mezi tim co ja ho silněji objal kolem pasu.
"Nemusíš mi děkovat, udělal jsem to rád a rád tu pro tebe budu" řekl jsem klidným hlasem a hladil ho po zadech. po nějaké době jsem slyšel Chuuyu klidně oddechovat tak jsem usoudil ze nejspíš usnul. pomali jsem ho položil na postel a přikryl ho.
"Dobrou" řekl jsem potišejším hlasem a odešel z místnosti.
"S tímhle musím něco udělat"  řekl jsem si a vydal se do jedné z laborek kde mám jít.

a jsme opet u konceee. tu se toho delo  uz troosku vic ani nevim jestli to dava uplne smysl ale budem delat ze jo dekuju🗿💀 anyway mejte se <3