He's not a monster...

5. What now?

Dazai pov:

Another day another slay
právě sedím u svého počítače a mám vedle sebe Chuuyu který si na zemi hraje s kočkou. ano toto je součást výzkumu, dávat k němu různá zvířata a pozorovat jeho reakce pak se zapíše vše do počítače a bum je to. Chuuya se najednou zvedl a začal chodit po zdi a následně po stropě. byl jsem hodně zmatený ale pak jsem si uvědomil že to vlastně patří k jeho abilitě tak jsem se nad tím jen uchechtl.

"Co děláš furt na tom počítači?" zeptal se mně když stál na stropě a hlavu měl přímo vedle té mojí
"Musím udělat spis o tom jak si vedeš s  Kurem, vidím že jste se dost sbližili" řekl jsem s úsměvem a otočil se na něj a  podíval se na mně také.
"No ale proč to musíš dělat?" zeptal se znovu.
"Heleď tooo není vůbec tvoje starost ano? a radši si hlídej kočku" řekl jsem a cvrnkl ho do čela.
"Ow! hey! za co jako" řekl zrzavý chlapec po té co spadl ze stropu a držel se za poškozené místo na hlavě a na tváři mu hrál uražený či naštvaný výraz.
"Hmm moc se vyptáváš" řekl jsem a odvrátil pohled od počítače abych se mohl podívat na něj.
"Dělám si srandu prosim tě" řekl jsem se smíchem a trochu mu rozcuchal jeho dlouhé vlasy. je fakt roztomilej.

Chuuya se pravděpodobně urazil a otočil se směrem ke Kurovi, sedl si vedle něj a začal ho hladit. vážně jsem se nemohl vynadívat toho jak momentálně roztomilý byl. otočil jsem se zpátky ke svému počítači a pokračoval v práci. jak ten čas ubíhal tak jsem měl už vše hotovo, Mika došla pro Kura a já odvedl Chuuyu zpátky. byl čas večeře a slečna opět přivezla Chuuyovi jídlo.
"Chceš abych odešel? já klidně odejdu" řekl jsem a začal se pomalu zvedat ze židle.
"Ne! to... je v pohodě můžeš tu zůstat" vyhrkl.
"Dobře" řekl jsem s úsměvem a posadil se zpátky. Chuuya poklidně jedl a já si ještě prohlížel nějaké dokumenty, spisy atd...

"Chutnala ti večeře?" optal jsem se ho vzal talíř ze stolu který jsem následně položil na tác.
"No bylo to stejný jako vždycky takže asi v pohodě" odvětil mi když si šel sednout na větší parapet a koukal na noční Tokyo.
"Tak aspoň že tak" co jsem to dořekl tak na dveře klepala opět ta samá slečna co přinesla již zmíněnou večeři. šel jsem jí odemknout a slečna si došla pro tác na kterém byly dva prázdné talíře a již vypitá sklenice ve které ani nevím co bylo. když odešla šel jsem si sednout na parapet k Chuuyovi a koukal z okna na město zahalené noční oblohou a světly které zářily skoro z každé strany vzhledem k tomu jak je Tokyo rozsáhlé.
"Dnes je obloha obzvlášť pěkná" řekl modrooký chlapec kterému se v očích odráželi světla které vycházeli z venku. teď jeho oči vypadaly obzvlášť krásně, třpytily se a zářily jako nikdy před tím. a jeho obličej vypadal také dost klidně a trochu i unaveně. z toho jsem usoudil že ho nejspíš pohled na město uklidňuje a zároveň uspává.
"Jaké to asi je, procházet se volně venku ve městě bez nějakého dozoru" řekl chlapec a v tu chvíli jsem na jeho obličeji postřehl smutek. ani se mu nedivím.
"Je to parádní, jednou tě tam vemu co ty na to?" otočil ke mě hlavu a usmál se.
"To bych moc rád" myslel jsem že se opět rozteču, bo jeho úsměv mě dělá šťastným, dělá mě šťastným to že se konečně usmívá a častokrát mu k tomu dávám důvod právě já. hřeje mě to u srdce.
"Tak pojď, měl bys jít už spát" řekl jsem mu a stoupl si na nohy a čekal až se oslovený chlapec také zvedne. vlezl si do postele a klasicky jako každý den do ní ulehl a zavřel oči. musí být dost unavený. sedl jsem si k němu na postel a pohladil ho po jeho zrzavých jemných vlasech.
"Dobrou Chuuyo, uvidíme se zase zítra" ještě jsem se na něj usmál, zvedl se a dal se na odchod.
"Dobrou..." zamumlal potichu a myslel si nejspíš že ho neslyším, jenže jsem slyšel moc dobře ale nekomentoval to a pouze odemkl velké kovové dveře pomocí karty a opustil místnost menšího chlapce.

omlouvám se že jsem tuto kapitolu vydala tak pozdě ale upřímně jsem na tento příběh i trošku zapomněla ale nevadí jsem zpět a doufám že se vám líbila^^