Jenom bodyguardka

8.

Je ráno, já zazvoním na zvonek Petrova obrovského domu, on mi přijde otevřít.
Usadíme se v obývacím pokoji a začneme probírat naše nebo respektive moje plány.
P:co navrhuješ?
V:víš, zbavit se Markéty mělo důvod, nebylo to jen abych se sem vešla
P:tomu věřím, a proč?
V:jestli tě mám hlídat všude, tak budeme muset být rádoby zamilovaný pár, který spolu chodí úplně všude

Přemýšlel nad tím dlouho, hodně dlouho. Nakonec se nejistě zeptal.
P:nejde to udělat jinak? Opravdu není jiná možnost?
V:chceš místo toho snad všem lidem říct, že jsem tvoje bodyguardka, nemyslím, že by to bylo kvůli vykonávání mé práce vhodné
P:souhlasím, takže moje přítelkyně. A mám to oznámit i rodině, dětem?
No to asi jako ne.
V:v žádném případě!
Najednou se z chodby ozvaly dětské hlasy.
S:tati?
P:co jim mám říct?
Řekl šeptem směrem ke mně.

V:nech to na mě
Ben se Sofií vešli do místnosti, uvítali mě udiveným a zároveň otráveným výrazem. S nimi to nebude úplně nejjednodušší.
S:co to jako je?
Ta je příjemná, příjemnější dítě jsem nepotkala.
V:špatně Sofie, pokud chceš dostat odpověď zeptej se správně
B:ježiš, jsi úplně blbá, musíš se zeptat kdo to je
V:správně Bene...jsem Viky a nyní s vámi budu nějakou dobu bydlet
S:ty budeš naše maminka?

Rozřálily se jí oči, o to víc mě mrzí co jí na to odpovím.
V:ne, řekněme tomu jenom bodyguardka
I kdybych s Petrem byla, tak nikdy jejich máma nebudu, sama vím o čem mluvím.
B:body- co?
S:bodyguardka
B:a to je?
V:mým úkolem je ochránit vašeho tátu a taky vás
S:a to jako proč
V:jestli je tu někdo, kdo podává výslechy, tak jsem to já, ne vy

Autorita především.
Každopádně se mi to povedlo, oba znechuceně odešli do svých pokojů.
P:tyjo, jsi vážně dobrá, ještě jsem nepotkal nikoho kdo by to s nimi takhle uměl
V:na to ani nemusím být dobrá, stačí jen vlastní zkušenost
P:aha, chápu, nechceš se o tom bavit
Né že bych nechtěla, ale nemůžu.
V:fakt ne, neber si to osobně
Je mi líto, musím mi trochu lhát a to jsem vždycky byla upřímná.
P:neberu, musím do práce
V:snad mě vezmeš s sebou