Jenom bodyguardka

13.

Pak jsme společně s Petrem a Benem jeli k nim domů. Cesta byla taková zvláštní, nikdo (ani já) se neodvážil promluvit, vůbec se nedivím, tohle je extrémně osobní záležitost a proto nechápu proč já jsem z toho tak špatná, proč mě to tolik zasáhlo¿ Vždycky jsem byla taková ta ledová královna, najednou nic.
No nic, když jsme byli doma Petr zavolal Danuši, která za hodinku přijela. Po celý čas čekání, bylo v domě hrobové ticho. Jen v mém mozku ne, pokoušela jsem se vymyslet jak ji co nejdříve dostat domů, bohužel, vůbec nic mě nenapadlo.
D: ahoj, omlouvám se za zpoždění, měla jsem stání, nedalo se to urychlit
P: ahoj, to je v pořádku, posaď se
Nechtěla jsem je rušit, byla jsem na odchodu do vedlejší místnosti.
P: Viky, tebe tu budeme též potřebovat
V: jistě, omlouvám se
Sedla jsem si naproti nim.
D: takže si to shrneme, co víme
V: únosci byli podle všeho dva, odjeli v dodávce černé barvy, to je vše co jsem z paní Sedlákové dostala
Jo, zatím nebudu říkat o tom jejím problému s dětmi, k tomu se dostaneme později.
P: myslíte, že ten únos nějak souvisí s mým povoláním?
V: tak jedna z možností to samozřejmě je
Ale není to, co myslím že ten únos je. Stejně to bude kombinace několika těch verzí, které se mi právě utváří v hlavě. Nikdy to není a nikdy to nebude jednoduché.
(...)
Sedíme už u tohoto stolu několik hodin, dáváme dohromady několik našich myšlenek, zatím nic moc.
V: mně v hlavě pořád leží jedna myšlenka, ať se snažím jak se snažím, pořád mi to přijde jako nereálné
P: po dnešku není nic nereálného
Tak jo, jednou bych to stejně musela říct.
V: myslím, že ten únos není náhoda, tím myslím, že to má spojitost s chůvou
D: jakože to ona to naplánovala?
V: to zase ne, ona toho není schopna, spíš je to jen něčí loutka
P: a někdo zatahal za nitky
V: navíc, ta chůva vůbec nevypadá, že by jí ta práce bavila, mám dojem, že dostala příkaz jít sem pracovat, a pak jim s touhle sviňárnou pomoct