Jenom bodyguardka

10.

Na tváři se mu rozlil obdivný pohled společně s respektem.
P:teď si tě vážím ještě víc, takových lidí moc není
To já přece vím.
V:víš, můj sen, odjakživa jsem věděla co chci být, jako jedna z mála, podařilo se mi to a teď už mám jen jedno přání, které bych si chtěla do konce svého života splnit
Na chvíli jsem se odmlčela, účelem bylo zjistit zda mě poslouchá a jestli ho moje vylévání srdíčka vůbec zajímá.
P:a to je?

Za celý svůj život jsem nepotkala jediného chlapa, který by uměl tak dobře naslouchat jako právě on.
V:nechci umřít tak jak si pravděpodobně přeje každý, stářím se jednoho rána neprobudit...já chci zemřít pro někoho, ať už to bude při výkonu mé práce nebo ne
To byla má upřímná slova, nikdy bych nečekala, že se s tím někomu svěřím a už vůbec ne kravaťákovi.
P:opravdu jsi úplně jiná, než ostatní, po všech stránkách
Řekl tiše, mělo to účel, tuto větu jsem slyšet neměla.
P:tak jsme tady
Zvolal vítězně.

Vešli jsme do budovy, Petr musel zařídit něco abych skutečně byla jeho osobní podržtaška, no a já jsem neměla nic lehčího na práci, než se procházet po budově, podrobněji zkoumat kde co je apod.
A narazila jsem na naší "kamarádku" Markétu.
No vlastně, ona mě nezná, nesmím zapomínat na paruku pokrývajíc moje skutečné vlasy.
M:ty mrcho!
Zařvala na mě, muselo to být slyšet úplně všude.
Moment, teď mi to došlo, ona mi bude říkat mrcho?
Jsem jí zachránila Petra, měla by mi být vděčná.

Jenže Petr už její není a předpokládám, že její mozek, který ani nemá, vymyslel, že jsme s Petrem spolu.
Teoreticky jsme, naoko.
Ale zatím to nikdo neví, ona už vůbec.
V:mluvíš na sebe?
Řekla jsem velmi klidně a vyrovnaně, úplný opak toho jak to řekla ona.
Udiveně na mě koukla, ta je tak blbá, že jí ani tohle nedojde.
V:no já tady teda jinou mrchu nevidím
Doslova se ke mně rozběhla, napřáhla ruku a...
Myslíte, že mi dala facku?
Správná odpověď je ne, její ruku jsem těsně před mým obličejem pevně chytla.
Nejradši bych jí tu ruku zlomila, ale to by asi pro mě nedopadlo úplně nejlíp, po právní stránce