●1•Jak to začalo

12 5 0
                                    

          PŘEDTÍM

Zprvu nadšené výkřiky dětí se změnily v nářek až nakonec utichly. Naše třída se po sobě podívala. Všichni jsme se nahrnuli k oknům a na před chvílí zaplněném školním hřišti nikdo nebyl. Byli pryč. Zbyl tam jen letmý oblak kouře.

Učitelka omdlela. A je to tady, pomyslela jsem si.

Už přišli i sem...

Jeden žák z naší třídy, který se sice zdál stejně otřesený, jako my ostatní, se ujal vedení. Rychlostí, jakou dokáže vyburcovat jen adrenalin a strach o život, jsme běželi k nouzovému východu.

Chudáka učitelku jsme nechali za námi. Každý se bál o svůj život a chápali jsme, že ani všichni z nás se odsud nedostanou. A tak jsme po sobě jen nenápadně pokukovali a přemýšleli, kdo z nás zmizí jako první. Nikdo nemluvil.

U nouzového východu jsme se všichni cpali do dveří, jen abychom už byli jinde. Přestože nám bylo jen okolo patnácti, sílu jsme měli pořádnou, takže slabší jedinci zůstávali pozadu. Nepamatuji se, jestli jsme tou dobou stále byli všichni. Nebyl čas to kontrolovat.

Nepanoval tu žádný pořádek, žádný dospělý tu nebyl, aby naše myšlenky uklidnil. Slyšet byly jen ojedinělé výkřiky za našimi zády.

I když jsem se dostala ven, nevydechla jsem úlevou tak, jak je to ve filmech. Naopak se zdálo, že vzduch bojuje proti mně. Mé nadechy a výdechy se změnily v jedno a chvílemi jsme běžela ulicemi bez kyslíku. Jako bych snad neměla právo žít.

Stejně jsem utíkala dál. Nedostatek kyslíku jsem považovala za lepší než zmizení v oblaku kouře. Doufala jsem, že se dostanu tak daleko, že mě již nikdy nenajdou. Ale je to vůbec možné?

●•●•●•●•●•●•●•●•●
Ahoj čtenáři?
Po celkem dlouhé sobě jsem toto našla ve svém diáři. Naprosto přesně si pamatuju, jak jsem seděla ve třídě o dějepisu, vyhlédla z okna a během vteřiny jakoby se mi toto odehrálo před očima.
A co jsem udělala já? Jako vždy, když mám podivné myšlenky, zapsala jsem si to. (Jestli tohle čte nějaký učitel, tak se opravdu omlouvám, ale ačkoliv se o hodinách snažím dávat pozor, občas je to...nuda. Ale nevyrušuji, to samozřejmě ne! 🤣)
Jestli tohle zveřejním, chystala bych se pokračovat asi stejně dlouhý kapitolami, aby byly menší pauzy mezi vydáváním.
Ella

ZmizelíKde žijí příběhy. Začni objevovat