Zmizelí

●5•Pochybnosti jsou má parketa

Vytřeštím na něj oči a chytím jeho ruce. Nohama se snaží obejmout kmen, ale je od něho moc daleko. Slyším dopadnutí jeho přikrývky na zem. Trhnu sebou a rozhlížím se, zda tu není něco, co by mi mohlo pomoct vytáhnout ho nahoru. Nevidím nic. Proboha, proboha! Co mám dělat?!

Nakonec se mu podaří hodit nohu v ušpiněných džínách přes větev, kde má ruce. Vděčně chytím jeho koleno a snažím se držet ho na místě. Dolní nohou se rozhoupe a potom už je nahoře. Se mnou. Stále držím jeho nohu a nehodlám jí jen tak pustit.

„Liv?" zopakuje a když se mu podívám do zelených očí, obejme mě. Asi ví, že to potřebuju. Mockrát jsem ho ještě neobjímala, ale necítím se trapně. Po pár chvílích se od něho odtáhnu a po spatření jeho tmavých blond vlasů s různými kusy kůry a malých brouků, mu lehce vlasy projedu rukou.

Vypadá vlastně stejně, jako když jsme se včera ráno vypravovali do školy. Na sobě má téměř totožný khaki svetr a tmavé džíny, s rozdílem pouze v pár dírách. Čím si asi prošel, že se mu tohle stalo? A sotva potká svou vlastní sestru, i ta se ho pokusí shodit ze stromu, nadávám si v duchu.

Jeho ostré rysy hyzdí pár čerstvých ranek a to lehce ovlivňuje jeho vzhled. Jeho zelené oči mi pohled vracejí. Vypadá starší než jen na osmnáct let. Doufám jen, že jeho povahu to nezměnilo, pomyslím si, ještě než stihne něco říct.

„Víš, kde je Cara?"ptá se na naši sestru poté, co si bezpečně sedneme vedle sebe. Na stromech jsme v podstatě vyrůstali, takže bychom se tu oba cítili dobře, nebýt záhadného kouře tak blízko jako teď.

Smutně zavrtím hlavou. Oba pravděpodobně myslíme na to samé- zvládla by sem Cara dojít sama? Nebo je mezi zmizelými?

,,A...potkal jsi cestou sem někoho?" ptám se se vzpomínkou na Richarda. Zavrtí hlavou a své gesto doplní slovy: ,,Byla tma."

Jakoby tato dvě slova dokázala vystihnout včerejší události. Nejenže byla tma, ale taky jsme se museli vydat pryč od všech našich známých do lesa, kde se pravděpodobně potkáme. A ten strach, že ostatní třeba zmizeli... byl a stále je nepopsatelný.

Ačkoliv bych tady nejradši čekala a s neklidný srdcem očekávala Caru, vím, že musím sehnat vodu a něco k požití.

Proto se na Alana lehce usměju a začnu slézat ze stromu. Ptá se, kam jdu. Kéž bych to sama věděla. ,,Jdu pro jídlo a pití," oznámím krátce.

,,Chci jít s tebou," ozývá se v koruně nade mnou, když dopadnu na zem a podzimní měkká hlína ztlumí můj dopad.

Ústa se mi sama zkroutí do vědoucího úsměvu. Jasně, že chce jít. Stejně, jako bych já chtěla jít s ním. Ale nejenže musím zkontrolovat, zda Richard opravdu odešel, ale nechci tu jen tak sedět. To už jsem dělala včera odpoledne.

,,Jsem tišší a méně nápadná," pronesu sebevědomě a otočím se na něj- čekám, jak zareaguje, čím se vytáhne on. Avšak tentokrát mlčí.

Střetneme se očima a já se na něj zašklebím. Vím, že si je vědom své prohry. A tak se na otočím na své lehké botě, poslechnu si jeho tradiční: ,,Buď ve střehu," a pokračuji dál v cestě do města.

Do města, jímž jsem dřív běhala beze stop strachu a teď se sem skoro plížím.

Do města, které bylo nazývané bezpečným, a i přesto sem zavítal Kouř.

Do města, ve kterém jsem měla nejlepší kamarády, a přesto jsem je v krizi nechala samotné, stejně jako oni mě.

Budu muset přehodnotit své priority, které nedávná událost dokázala naprosto přeházet. Přepsat historii a změnit jí v něco, v čem dokážu žít s dobrým pocitem.

Bez pocitu studu nad mým nemožným chováním k přátelům.

Bez pocitu bezpečí, jenž pro mě možná už nikdy nebude hlavní podstatou domova.

Bez strachu o rodinu, nad kterou se momentálně cítím zodpovědná.

Bez pochybností o sobě samé. Protože pokud budu pochybovat i já, pro některé lidi se moje rodina stane slabinou.

•●•●•●•●•●•●•●•●•
Ahoj? Tak konečně jsem zase nějaká písmena hodila dohromady. Jakékoliv připomínky, nejasnosti, chyby pište prosím do komentářů. Doufám, že se líbilo, kdyžtak dejte vědět...
Části teď asi nebudou vycházet tak často, ale pochybuji, že by to někomu vadilo( teď zrovna toto nikdo nečte, ale pokud jsi tady, tak už mi dáváš naději❤️). Děkuji za čtení!

Ella