Pravá krev

Část pátá

Začalo se rozednívat a ten hloupí upír se začal probouzet , koukala jsem se na něho a on se zvedl ze země , jeho tričko bylo roztahané a špinavé od jeho krve , koukl se na mně a vydechl dlouze .
" Viktorie .. Hm "Posadil se vedle mně k baru , podala jsem mu láhev Whisky a on se napil . " Proč tvoje rodina potřebuje spojit mojí a tvojí krev ?"
" Protože tvůj otec dal slib Laylo! "
" Můj otec by nikdy upírovi slib nedal !"
" No tak si ho asi tak dobře neznala broučku " Koukala jsem se na Kayleta a on se díval na mně , napil se té Whisky a pak se koukal před sebe .
" Netěší mně to stejně jako tebe, nebyl jsem z rozen k tomu abych zplodil dítě a nebo abych měl ženu . Tohle nejsou moje priority ."
" Já mít děti nemůžu, tak že jsme tak nějak v suchu ne " Usmála jsem se , Kaylet se na mně podíval a zavrtěl hlavou ." Myslíš že jsou všichni tak hloupí zlato , proč jsi myslíš že máš v blízkosti anděly a nebo víly , bludičky a další tvory " Koukala jsem se na něho a polkla jsem , všichni tyhle tvorové jsou tvorové života ." Myslel jsem že lovci jsou chytří "
" Chceš zas uspat upíre "
Kaylet se usmál a vstal , chytl mně za bradu ale já jsem mu ruku odstrčila . On zavrtěl hlavou a oblékl si svůj kabát .
" Pamatuj pusinko , když bude nejhůř stačí jen dvakrát říct moje pravé jméno . " Protočila jsem oči a on šel pryč ,otočila jsem se na něho rychle .
" Počkej! "Kaylet se zastavil a otočil se na mně .
" Sudičky, proč nepožádat o radu sudičky "
Kaylet přimouřil oči a pak se zasmál ." Ty neexistují "
" Žiješ několik set let a nevěříš na sudičky , jistě že existují a pomůžou mi . Jen mně to bude něco stát "
" Co ?"
Konečně se na mně Kaylet otočil , šla jsem k němu a pokrčila jsem ramena .
" To ještě nevím , sudičky jsou vybíravé . Dar je musí zaujmout . "
" Dáme jim tebe , mně si zaujala "
Protočila jsem oči a zavrtěla hlavou , je to vážně idiot . Obešla jsem ho a šla jsem pryč , on šel ale hned za mnou .

Venku už byl den a město opět ožilo , musela jsem nějak přivolat sudičky , ale nevěděla jsem jak .
" Laylo !!" Zvýšil na mně hlas Kaylet a chytl mně za paži , kolem mně projelo auto a malém mně srazilo . Koukla jsem se na něho a on mně držel kolem pasu ." Ty umřít nemůžeš že ne ?"
Zeptala jsem se , jasně že nemohl . Kaylet kývl hlavou .
" Už vím jak se dostat k sudičkám "
" Nebudu umírat !"
" Ne ty ,já "
Kaylet mně pustil a pozvedl obočí.
" Hele já vím že bych tě měl nesnášet jako ty nesnášíš mně ale zabíjet tě nebudu !"
" Ne zabit ty idiote , přizabít " Koukala jsem se na něho a on to nechápal . Bože myslela jsem že upíři a ještě když je to takhle starý upír bude chytrý . Čapla jsem ho za ruku a vedla jsem ho k sobě do bytu .
Když jsme došli do mého bytu byl prázdný , hodila jsem Kayletovi nějaké tričko od Lasího aby se převlékl.
On si to tričko vzal , sundal si kabát a vysvlékl svoje tričko co měl od krve . Ok tohle nebyl špatný pohled , pořádně jsem si ho prohlédla a pak jsem koukla jinam .
" Vzrušuju tě že ano "
" Znechucuješ to je lepší slovo "
On se zasmál , koukl se na mně a asi nejspíš čekal co se bude dít . Šla jsem za Kayleten a dala jsem mu do ruky jednu svojí dýku .
" Tak jo , kdyby jsi se přestal ovládat dýka se spustí a ublíží ti aby jsi mně pustil . Moje krev je jiná než ostatních lidi "
" Já vím slyšel jsem jaká je krev lovců ."
" Moje krev je poslední , pro tebe bude něco jako droga "
" Už tě těším "
Svraštila jsem obočí a vyhrnula jsem si rukáv , natáhla jsem k němu zápěstí a on se nadechl . Jeho prsty obejmuli moji ruku , špičkou jazyka si olízl rty ." Bude to bolet lásko "
" Dělej a nesnaž se to protahovat" Zavrtěla jsem hlavou , on se mi zakousl do zápěstí a druhou ruku mi dal rychle kolem pasu , nestiskl mně na sebe a já jsem se snažila rozdýchat bolest kterou to jeho kousnutí obnášelo .
" Volám vás prosím, jste naše naděje "Opakovala jsem pořad dokola .
" Kaylete !! "
Cítila jsem jak za chvíli omdlím .
" Josephe !!"
Jak jsem řekla jeho pravým jméno on mně pustil , pomalu mně položil na gauč .

Otevřela jsem oči a byla jsem na rozcestí , koukla jsem se kolem a všude mně byla tma , nikde nic .
" Kdo jsi dovolil vyrušit nás ?"Slyšela jsem ženský hlas ." Viktorie jediná dcera krále z hor "
" Lovkyně " Ozval se další hlas .
" Proč nás rušíš drahoušku ?"
" Potřebuji pomoct , znát minulost i budoucnost "
" Máš dar ?"
" Ano nabízím sebe "
Všechny tři hlasy se zasmáli, nechápala jsem čemu se smějí a hlavně proč .
" Nechceme tebe ale jeho ."
" Koho ?!"
" Chceme prvotního "
Prvotního, proč tyhle saně potřebuji prvotního , musela jsem se probrat . Musela jsem otevřít oči .
" Viktorie !!"
Slyšela jsem Kayleta , nadechla jsem se a rychle jsem otevřela oči .
" Proti ... Proti jed ...T...t.."Ukazovala jsem na svůj pokoj , ale Kaylet zavrtěl hlavou . Kousl se do svého zápěstí a rychle mi ho přiložil k puse , bránila jsem se ale když mi tekla jeho krev do pusy a já ji polkla moje bolest byla pryč , on dal ode mně pomalu svoji ruku . Usmál se a konečky prstu mi dal vlasy z obličeje .
" Co ti řekli ty tři megery ?"
" Nic , nechtěli můj dar "
" A co chtěli broučku ?"
" Tebe "