Vzbudila jsem se, ale neotevírala jsem oči. Pod sebou jsem ucítila něco měkého. Jako bych ležela na posteli. Bolelo mě celé tělo. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Kruci. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout, co se stalo. Poslední co mi zůstalo v mysli byl Natariin hlas. Křičela moje jméno. Proč vlastně? Počkat. Kde je Natari? Otevřela jsem oči. Uviděla jsem jakýsi pohyb. Sebrala jsem všechny své síly a posadila se. Podívala jsem se do leva. Uviděla jsem Natariino bezvládné tělo. Připlazila jsem se k ní.
,,Natari." řekla jsem tiše.
Zatřásla jsem s ní, ale nic.
,,Neboj, bude v pořádku." uslyšela jsem za sebou.
Cukla jsem a otočila se. Stálo za mnou osm kluků a dívali se na mě.
,,Neboj. Jak se jmenuješ?" zeptal se.
,,Tenshi."
,,Tak to mě těší, já jsem Kyuketsuki, ale říkej mi zkráceně Kyuke."
Jen jsem kývla a podívala se znovu na Natari. Otevřela oči a mrkla na mě. Jen to hrála. Rána jak z děla. Byl to hrom. Pořád ještě pršelo a byla bouřka. Ucítila jsem, jak se mně někdo ze zadu dotknul. Prudce jsem vztala a chtěla vytáhnout dýku. Co to? neměla jsem ji.
,,Nehledáš něco?" řekl Kyuke.
Držel moji dýku a smál se. V druhé ruce měl dýku Natari.
,,Vrať mi to!!" vykřikla jsem.
,,Klídek jo." řekl další kluk.
Byl blonďák s modrýma očima. Kyuke měl zase červené vlasy a černé oči. Vživotě jsem neviděla někoho s černýma očima.
,,Já jsem Hitsugi." řekl blonďák.
Jen jsem na to kývla a zase se věnovala Kyukemu.
,,Vrať mi laskavě ty dýky." řekla jsem.
Zavrtěl hlavou. Rozeběhla jsem se k němu. Uhnul a já zakopla. Odřela jsem si koleno. Začala mi téct krev. Podívala jsem se nejprve na své koleno a pak na ně. Vyděsila jsem se. Byly to upíři. Stoupla jsem si a začala couvat. Všimla jsem si, že Nat už zmizela. Otočila jsem se a začala utíkat. Běžela jsem k východu, ale dveře byly zamčené. Běhala jsem po domě dokud jsem nenašla odemčené dveře. Otevřela jsem je a vyběhla ven. Ve chvíli jsem necítila pevnou půdu pod nohama a pocítila jsem vítr. Padala jsem dolů a dolů. Nemohla jsem nic dělat. Padala jsem a padala. Neviděla jsem konec a to mě děsilo nejvíc.
,,Tenshi!!" uslyšela jsem někoho křičet.
Nevěděla jsem, kdo to je, ale ten hlas jsem znala. Znala jsem ho až moc dobře...
