,,Natari! " zakřičela jsem na sestru.
Nic. Jen nehybně ležela. Vylezla jsem nahoru na naši dvoupatrovou postel a vzala si svoji dýku. Zase jsem slezla.
,,Natari, vzbuď se!!" zakřičela jsem a přidala zatřesení.
Ale Natari nic. Vždyť už je dvanáct hodin. Chci si hrát. Podívala jsem se na její ruku. Měla ji bez rukavice. Ta se válela na druhé straně pokoje. Nosíme rukavici, aby nám nebyli vidět ty pečetě nebo co to je. Vzala jsem Natari za nohu a vytáhla ji z postele.
,,Hej!" zakřičela.
,,Pojď si hrát!" řekla jsem, ale ona nic.
Jen se znova zahrabala do deky. Vzala jsem jí deku a hodila ji na druhou stranu pokoje. Teď už Nat neochotně vztala a šla se oblíct. Trvalo jí to děsně dlouho. Stihla jsem ještě uklidit v pokoji. A to je co říct, je tu hrozný nepořádek. Nat už byla hotová. Stačilo, že jsem uslyšela, jak odemiká a už jsem byla venku. Vzala jsem i její dýku. Vyšla jsem na zahradu a podívala se na nebe. Bylo bez mráčků. Ptáčci zpívali a Nat se ještě ani neobula. Vyšli jsme k lesu. Chodíme tam pořád. Najednou se Nat zastavila.
,,Co je?" zeptala jsem se.
,,Moje dýka." řekla.
Jen jsem se usmála a šla dál. Nat mi zastoupila cestu.
,,Dej mi ji."
,,Ne."
Zavrčela a snažila se mi ji vzít. Motali jsme se v tom lese natolik, že jsme si ani nevšimly, jak se zatahuje. Nat mi vzala dýku a zastrčila si ji do vlasů. Dala si ji tam tak nenápadně, že nebyla vidět. Měla dlouhé tmavě fialové vlasy. Já je měla čistě bílé. Dýka se jí ve vlasech krásně ztratila. Vyšli jsme nějakým směrem a povídaly si. Najednou na mě kaplo. Jak to? Vždyť na nebi není.... Podívala jsem se na nebe a Zastavila se. Bylo černé.
,,Honem." zakřičela Natari přes hrom, který jsme uslyšeli.
Rozeběhla jsem se za ní, s vědomím, že najdeme nějaké útočiště. Pořádně se rozpršelo. Spatřila jsem světlo.
,,Támhle." řekla jsem Nat a rozeběhli jsme se tím směrem.
Vběhli jsme na krytou terasu. Chvíli jsme jen tak stáli. Začínala nám být zima a tak jsem zaklepala. Nikdo neotvíral. Když jsem chtěla otevřít, dveřě to udělaly sami. Nat se lekla, ale já ji vtáhla dovnitř. Nikdo tam nebyl. Dceře se zavřely a my se z Nat obě na ně otočily. Bylo vidět, že se bojí. No já popravdě taky. Nikdo nikde nebyl. Uslyšela jsem cosi v boční chodbě a šla tam.
,,Nechoď tam." řekla Natari.
,,Neboj." odvětila jsem.
Šla jsem dál a když jsem zahla za roh.
,,Ááááá!!"
,,Tenshi!!"
