V zajetí

Kapitola 3.

Mladá královna zjistila, že sebou škube ze spánku při náhlých zvucích koní a hlasitých mužů před jejím malým přístřeškem. Zavrtěla hlavou a snažila se pročesat si prsty zacuchané vlasy, pomalu začala otevírat oči. Když vstala, začala ji bolet záda; rozhodně nebyla zvyklá spát na tak tvrdém povrchu. Ne, že by nebyla vděčná za malou postýlku a vlněné přikrývky, které jí muži poskytli, jen si do té doby neuvědomila, jak moc ji bude její měkká postel chybět.

Když Regina stála, náhle ucítila, jak jí přeběhl mráz po zádech. Teplota nesmírně klesla, takže mladá žena ještě víc litovala, že nemá vlastní plášť. Rychle popadla vlněnou přikrývku, ve které spala, a omotala si ji kolem ramen, stále cítila mírné teplo, které její tělo vytvářelo, když spala.

Vyšla ze stanu a rozhlédla se kolem, jak se zdálo, muži balili věci do malého vozu a na sedla několika koní, které vlastnili. Regina se rozhlédla a snažila se najít známou tvář. Jakmile si všimla, že vedoucí skupiny míří k ní, usmála se.

"Dobré ráno, milady," pozdravil ji jako gentleman s laskavým úsměvem. "Věřím, že ses dobře vyspala?"

"Ano," přikývla, "v rámci možností."

"Je mi líto, že jsme nemohli poskytnout více-"

Rychle ho přerušila rozšířenýma očima a laskavým dotekem na jeho paži: "Ach ne, ne. Tak jsem to nemyslela. Jsem víc než vděčná za to, co jsi mi dal." Odtáhla ruku, cítila studený vánek, a pak si přitáhla vlněnou přikrývku blíž k sobě.

"Proboha, kde mám hlavu?" Robin tiše zamumlal, když si všiml, že se žena chvěla chladem. Když odhodil svůj plášť a dal jí ho kolem ramen, pokračoval: "Tady, slepě tu stojím a ani si nevšímám, jak mrzneš." Zapnul jí plášť a sledoval, jak její nevinné a zvědavé oči hledí dolů na jeho ruce. Vzal si od ní přikrývku a usmál se: "To by tě mělo udržet mnohem víc v teple než tahle stará věc." Hodil to jednomu z mužů, aby sbalil věci, a pak se ohlédl na mladou ženu, která před ním stála trochu užaslá, ale příliš zmrzlá, než aby skutečně protestovala proti jeho štědrosti.

"Co ty?" Jednoduše se zeptala.

"Budu v pořádku, milady," usmál se a položil jí ruce na ramena. "Jsem na toto klima zvyklý a ty na to očividně nejsi oblečený." Přivedl ji k jedinemu koni hnědé a bílé barvy a dodal: "Každopádně ho budeš potřebovat, aby jsi zakryla ty draze vypadající šaty, na cestu."

"A proč ? Kam máme namířeno? Myslela jsem, že mě bereš do mého království." Zvědavě se na něj podívala.

"Ano. Je tu však malá překážka, které musíme čelit, abychom tě mohli vrátit do tvého království, milady," řekl, když se k ní otočil. "Byla jsi někdy na Mostě trolů?"

"Nemůžu říct, že ano. Proč?"

"No..." Chvíli se na ni díval a zaváhal. "Můžu?" Požádal ji laskavě, ukázal na koně a pak se na ni podíval, zda mu svolí jí asistovat. Jakmile na něj pokorně kývla, pomalu položil ruce na její pas, ona mu položila ruce na ramena a přistoupila blíž. Jemně se zahleděla do jeho světle zbarvených očí a poskytla mu laskavý pohled důvěry, než ji pak zvedl na koně. Následoval okamžik ticha, když si muž uvědomil, že si nepamatuje, co předtím říkal. Zavrtěl hlavou, snažil se vrátit své racionální myšlenky, a pak si vzpomněl, co říkal. "Ach, ano. No, tvorové, kteří hlídají tento most, nemají rádi královské rodiny," pokračoval tam, kde skončil, když pak nasedl na stejného koně.

"Je v nějakém království někdo, kdo má rád královské rodiny?" zeptala se Regina sarkastickým tónem.

"Milady, nemyslím si, že by si členové královské rodiny užívali společnosti svého druhu."