Otváram oči a rekapitulujem včerajší večer.
Tak trochu sa obávam toho ako sa Dominik bude správať po tom čo zomňa vyletelo vyznanie lásky.
Natiahnem sa a otáčam sa k nemu,už je hore a hrá sa s telefónom.
"Ahoj."
"Dobré ráno."
"Dobré."
"Hele Zino nemúžeš mi říkat takové věci."
"Aké?"
"Vřdyť ty víš co myslim."
"Že som ti povedala,že ťa mám rada?"
"Ne ty si řekla,že ma ľúbiš."
"To je v podstate to isté."
"Né to teda není."
"No tak prepáč,že mi to vyletelo.Je to pravda tak čo ťa budem klamať?"
"Protože jsem ti jasně řekl,že se nechci vázat a nechci vztah."
"Áno viem a žiadny vzťah ani nemáme."
"Já mám ale pocit,že přesně to si myslíš.
Kamarádovi se neříka,že ho miluješ proboha."
"Dominik ale tak to proste je."
"Tohle je na mně prostě moc chápeš?"
"Aha dobre chápem."
Vstávam z postele a zbieram svoje oblečenie.Dominikové tričko v ktorom som spala hádžem na postel,zapínam si podprsenku,pracem sa do siloniek a nakoniec do dlhých svetrových šiat zo včera.On ďalej leží v posteli a sleduje ma celkom prázdnym pohľadom.
"Kam jdeš?"
"Preč nevidím totiž dôvod tu dlhšie ostávať."
"Aha takže teď budeš dělat drama?"
"Nie nebudem Dominik všetko som pochopila."
"Jo co jako?"
"Čo?Že mám ísť dopiče."
"To jsem neřekl."
"Mňa už toto celé ale unavuje.Očividne cítim niečo viac ako ty a zrejme chcem niečo viac ako ty.Nemá to význam a aby som sa ti ospravedlňovala zato,že ťa ľúbim mi je naozaj proti srsti."
"Zino já jenom říkam."
"Už nehovor nič.Nájdi si inú kamošku na tieto motanice čau."
"Zino dopíči."
To je posledné čo počujem pritom ako zatváram dvere na jeho izbe.
Rýchlym krokom prebehnem bytom,na chodbe sa obúvam,obliekam kabát a miznem preč.
Otváram vchod a s ďalším krokom zase padám na riť,to bola posledná kvapka.S plačom sa zdvíham zo studenej zeme a opatrne kráčam domov.
Neustále padám a padám a revem ešte viac.Ešte,že v celom meste nieje ani nohy.
Kto by dobrovoľne na prvý sviatok vianočný ráno išiel do tohto ľadového pekla?!
Vchádzam do mojej ulice,neustále mi tečú slzy,šmýkam sa znovu,letím k zemi a dopadám rovno na ruku.
Cítim sa ako v zlom filme proste sedím na zemi,držím si ruku a plačem ako malé decko.
"Zino?" Ozve sa za mnou veľmi známy hlas.
"Co tady vyvádíš zlato?" Podáva mi ruku a ťahá ma späť na nohy.
"Jseš v pohodě?"
"Niesom."
"Co se stalo?"
"Odprevadíš ma prosím domov?"
"Jasně pojď." Chytá ma okolo pásu a ide somnou až do bytu.Bez slov sa vyzuje,odloží bundu a nasleduje ma do obývačky na gauč.
"Tak co se stalo?Máš něco s rukou nebo co?"
"Pohádali sme sa.Teda ja ani neviem či to bola hádka proste som odišla a je koniec.Aj keď nemá byť aký koniec veď nebol ani žiadny začiatok ale proste."
"No dobře ale proč?"
"Pretože som mu večer nechtiac povedala,že ho ľúbim.Bola som opitá a rozcítená z Vianoc,z darčeka,po sexe.No proste to zo mňa vyletelo."
"No a?"
" No a on ma teraz prebral stým,že mu nemám rozprávať také veci.Že sme len kamaráti a on sa nechce viazať a nechce žiadny vzťah a že je to proste moc."
"A poslal tě pryč jo?"
"No neposlal ale čo som mala robiť?Ostať tam spokojne sním?Ja som mu povedala,že ho klamať nebudem a že to tým pádom nemá zmysel.Asi desať krát som spadla na zem a neviem či nemám niečo s rukou."
Zase mi samozréjme tečú slzy a tie utieram do rukávu.
"To je takovej debil.Nebreč Zino no ták."
Presúva sa kumne a objíma ma.
"Chceš jít k doktorovi?"
"Nie hádam to bude v pohode.Prepáč,že som ťa takto stiahla a kde je Kristína?"
"Ta včera večer odešla to vubec neřeš.Hele tohle mně mrzí je to dement nechápu o co mu jde."
"Ja nechápem čo som si akože myslela."
"Vřdyť už je to celkem dlouhá doba myslím,že je úplně v pořádku se zamilovat a říct to.Já ho znám a vím,že mu nejseš u prdele a že tě rozhodně nebere jako kámošku."
"No tak ho asi až tak dobre nepoznáš."
"Je to kokot nevím co víc dodat.Hlavně neplač zlato jo?Hele já jsem tady pro tebe.Uděláme si čaj a ty si dáš horkou vanu a pak třeba koukneme na film.Dominik se mezitím vspamatuje a všěchno si vyříkáte."
"Však ale ty máš robotu v štúdiu."
"Né já jsem si jenom jel pro nabíjačku na Maca.Jsou svátky nikdo nepracuje.Tak já si poradím stym čajem a budu tě tady čekat jo?"
"Uum."
"Počkej ještě si tě jednou obejmu."
S úsmevom sa na mňa znovu lepí a utiera mi slzy.Celá obúchaná leziem do horúcej vody a obzerám si svoju ruku.Je mierne opuchnutá no hýbať sňou môžem takže bude v pohode.
V obrovskej mikine a froté ponožkách hádžem svoje telo späť na gauč kde ma čaká Jakub s čajom.
"Už je ti líp,že jo?"
"Asi ani nie,mrzí ma to."
"Všěchno bude fajn uvidíš."
"Najlepšie bude keď sa sním viac neuvidím.
Vieš ja ho mám naozaj rada a rozumieme si a všetko funguje,no k čomu je to dobré keď sa nechce viazať."
"Nerád tě takhle vidím Zino.Víš,že já tě mám hodně rád že jo?"
"Ty si proste najlepší Jakub."
"Teď zapnu film a ty už víc nemysli jenom sleduj jo?A pojď zamnou blíž nekoušu."
Prikývnem,Jakub si ma ukladá na hruď,jednou rukou ma pevne drží okolo ramena a druhou mi hladí vlasy.Jakub je jednoznačne najlepší kamarát.
