Hvězdy, které vyhasly moc brzy

-1-

„Víš, někdy se rád koukám na hvězdy."

„Proč?"

„Protože přemýšlím, jestli se zrovna v tu danou chvíli, někdo kouká na tu samou hvězdu jako já."

„Se koukni na slunce. Na to se kouká spousta lidí a nemusíš nad tím tak moc přemýšlet. To je taky hvězda ne?"

„To jo, ale někdy prostě ve věcech chceš hledat hloubku."

„Jo ty pane filozofe."

Kontroluji telefon. Ano, dnes už po páté. Stále se stejným zklamáním. Vždy, když se na něj podívám, tak prostě nějak očekávám, že se tam magicky objeví ta zpráva. Už je to týden.

„Na co furt koukáš?" zeptá se Katty.

„Má mi- má mi napsat kamarád. Nechci tu zprávu zmeškat víš?" odpovím co nejjemnějším hlasem, co to jen jde.

„Hmh" dostane se mi pouhého citoslovce, který mi však naznačuje, že už jejímu malému mozečku, nebudu muset nic vysvětlovat.

„Poslední dobou se chováš nějak jinak Dwyne. Nějak, nějak zvláštně. Děje se něco?" zeptá se má matka a já jsem naprosto odzbrojen. Když řeknu, že nic tak mi logicky nebudě věřit. Žije se mnou už 19 let pod jednou střechou. Vychovala mě a lhát ženě jako je ona, která mě zná od hlavy až k patě, by byla veliká chyba. Ovšem pravdu, tu jí říct taky nemůžu. Odpálkování nějakou rychlou a rozumnou odpovědí je tedy nejrozumnějším řešením.

„Stres ze školy. Závěrečné zkoušky se blíží a jsem z toho na docela na nervy. Nic to ale není, neboj, všechno zvládám." Řekl jsem bedlivě vyčkávající matčinu odpověď.

„Ok, kdybys s čímkoliv potřeboval pomoct, tak jsem tu pro tebe, jasný?"

„Jo, jasný" řeknu a poděkuji za snídani.

Myslím si, že tomu uvěřila. Je to poněkud chytrá výmluva, vzhledem k okolnostem toho, že závěrečné zkoušky skutečně dělám. Ano, je pravda, že i díky tomu z toho všeho asi vyšiluji více, než kdyby se o stalo jindy, ale hlavní příčina mých problémů bohužel není škola. Vždy mi připadalo, že stres ze školy a nátlak, který na mě moje docela náročná škola nakládá je nezvladatelný, ale to jsem byl asi moc nedospělý na to vidět to všechno, co by se teoreticky vzato ještě mohlo stát. Příští týden, je ale poslední, co půjdu před zkouškami do školy. Potom nás čekají dva sladké týdny prázdnin na to, abychom se všechno doučili. Sladké sice asi tak nebudou, ale doufám že chápete, jak to myslím. Dva týdny jsou ale i přesto málo na to, abych se pořádně připravil na to, co mě všechno čeká. Měl jsem si asi vybrat trochu jinou školu, ale tohle téma mě vždy bavilo i přes to, že by asi průměrně chytrý mladý kluk, pouze s trochu technických dovedností navíc úplně neměl jít studovat takhle náročnou technickou/I.T školu.

Odeberu se nahoru ke svému počítači. Zpráva nikde a já už nemám sílu psát další. Místo toho tedy napíšu Reiovi, jestli nemá čas. Oznámení z discordu přijde skoro okamžitě. Co jsem čekal. Ve zprávě se píše: „Val?". Připojuji se do vc a Rei jde hned za mnou.

„Čaaaau. Sobota ráno a ty máš čas, nekecej." řekne pobaveně

„Sobota ráno a ty už jsi vstal?" řeknu rýpavě s jemným smíchem.