Hvězdy, které vyhasly moc brzy

-2-

Av4n: *fotka*

Dwynwe: OoO náš soft boy se konečně ozval

Av4n: Wtfffff proč soft boy

Dwynwe: No tak se koukni na tu fotku co jsi mi poslal, idiote

Av4n: A jako problém? Však tam vypadám hrozně hot

Dwynwe: To ti taky nikdo nebere, ale kaaaaaaaamo ta bottom energy z tebe úplně tryská :DDDD

Av4n: Debile xd

Už jsou to dva týdny. Nenapsal. Je víkend a týden ve škole byl vyčerpávající, ale vcelku prospěšný mému mentálnímu zdraví, protože jsem nebyl schopný se soustředit na nic jiného než školu a na to, co učitelé vypichují, že by mohlo ve zkouškách být. Teď mě čekají dva týdny naprostého akademického pekla a nedělání prakticky nic jiného než učení se. Naštěstí už je pátek a toto peklo mohu prožívat z pohodlí domova. Z ničeho nic mi pípne mobil a já se vyděsím. Kdo mě sakra může rušit v pátek ve tři odpoledne?

Kate: Ahoj, myslíš, že budeš mít dneska čas? Potřebovala bych s tebou něco probrat

Dwyn: Emmm asi jo

Kate: Okkkk, u mě doma?

Kate: ve 4?

Dwyn: Yep, budu tam

Kate: Dobře, budu se těšit ;)

Bože můj. Dneska se mi nikam vůbec nechce, protože jsem chtěl mít chvilku klidu, a ne zase řešit učení. Ne, že bych Kate neměl rád, ale vážně mě nebaví, že se chce neustále bavit a scházet. Je to milá holka, ale strašně nudná a otravná. Ano, vím, že to teď asi bude znít vážně dost zle, ale tak nějak se mi uleví, až ji nebudu muset vídat pět dní v týdnu. Musím ale uznat, že je vážně hezká. Hnědé podlouhlé vlasy, modré oči v barvě nebe, středně vysoká a plné boky, Je to hezká holka to jo a asi by ostatní kluci na mém místě naprosto šíleli, ale já holt asi nejsem jako ostatní kluci. Navíc, se mi vážně nechtějí řešit další věci ohledně zkoušek, protože jsem dneska vážně chtěl mít chvilku volna a klidu a něco si zahrát s Reiem, ale taky vím, že kdybych mu řekl, že jsem kvůli němu zazdil to, vidět pěknou holku, která mě pozvala k ní domů, byť bych několikrát zdůraznil, že jsme jen spolužáci a že bychom se stejně jenom učili, tak by mě nazval naprostým bláznem, který by měl okamžitě vyhledat odbornou pomoc, nebo se obrátit na nějakou církev, aby ze mě vyhnali toho ďábla, který očividně ovládá mou duši, protože zdravý člověk, by asi takhle rozhodně nesmýšlel. Já ale nemůžu za to, že nejsem jako on a skutečně chodím ven a mám nějaký kontakt s lidskými osobami a žena v mých očích není vzácný a ohrožený druh.

Už je půl čtvrté a cesta k ní domů trvá zhruba dvacet minut. Hodím na sebe džíny, mojí oblíbenou, a hlavně neuvěřitelně pohodlnou hnědo/oranžovou mikinu.

„Ta mikina ti sluší"

„Myslíš?"

„Jo, mega moc. Jsi prostě hezkej kluk."

Jsem připravený jít. Rozloučím se s rodinou, poberu si všechny věci a vyrazím ze dveří rychlostí blesku, abych to všechno stihnul. Nejsem ten typ člověka, co všude chodí pozdě. Táta mi vždycky říkal, že to, jak vystupujete a váš prvotní vzhled, jsou vlastně nejdůležitější věci a podle nich si na vás lidé udělají základní obrázek a budou s vámi i podle toho jinak jednat. Musím uznat, že to byl velmi rozumný muž.