Ztracená

První

"Roh ulice Bajkalská a Majerova, kavárna Na skok. Muž, cca 50 let, zástava. Na místě je medička, která poskytuje první pomoc, přepínám," zaznělo z vysílačky.

"Posádka deset, rozumím, jedeme tam. Končím," odpověděl Matyáš a s nešťastným výrazem se podíval na řidiče záchranky stojícího vedle něj a opírajícího se o automat na kávu. Ten si jenom povzdechl a společně s Matym se rozběhl směrem k sanitce. Před chvíli vyložili jednoho pacienta na urgentním přijmu. Mysleli si, že stihnou alespoň instantní kávu z kávovaru a ono nic. Někomu udělají radost, až přijde a v kávovaru tam na něj bude čekat plastový hrneček plný kávy.

Maty vzal po měsíci nečekaně službu u záchranky. Kamarád, který na záchrance sloužil normálně, byl právě u porodu svého prvního dítěte. Situace, kdy kamarádovi neřeknete ne a prostě za něj tu službu vezmete. I když jste nevyspaní, máte za sebou tři dvanáctky mezi kterými jste se stačili jen lehnout do postele a pokoušeli se usnout, protože ty předchozí směny byly pekelné.

Kolegova manželka si uměla vybrat nejlepší den pro porod. Venku byla už od rána průtrž mračen, urgentní příjem v nemocnici byl plný lidí a od začátku směny se se sanitkou mezi případy nezastavili. Bagetu snědli cestou k jednomu pacientovi. Když teď dispečerka řekla slovo kavárna, v puse se mu začaly sbíhat sliny a se smutkem si vzpomněl alespoň na ten automat, který vydával něco, co kávu připomínalo jen z dálky. Dostal neskutečnou chuť na dobré espresso.

Dneska byl totiž přesně ten den, kdy si nestihl vypít ani tu kávu z kávovaru. Tohle byl jejich druhý pokus, který nevyšel. Nedostatek kofeinu by se u nějak normálně už začínal projevovat, byl na něm celkem závislý. Nebýt kofeinových tablet, jeho záchrany, tak už by mu třeštila hlava. Dneska měl tři. Jako lékař věděl, že je na hranici doporučené dávky kofeinu na den a večer bude mít problémy usnout. Ale pohrával si s myšlenkou čtvrté tablety. Jako feťák, jeho hlava a tělo chtěli ještě trochu kofeinu. Byl zvyklý pít kávu, takže více kofeinu by ho podle dosavadních studií nemělo nijak extra ohrozit. Ale cítil, že je dost unavený a když se dneska kvůli kofeinu nevyspí, bude mu zítra ještě hůř než dneska. Ale zítra má celý den volný, žádná služba, může spát jak dlouho chce.

"Za dvě hodiny se seberu, dojedu domů, lehnu si na gauč, zapnu nějaký hodně stupidní pořad v televizi, třeba Ordinaci, ať se pobavím a už nevstanu. Po dnešku se možná z toho gauče ani nepřesunu do postele," prohlásil Lukáš, řidič sanitky, a vytrhl ho tím z počítání pro a proti u čtvrté tablety kofeinu. Což je dobře, alespoň na celou svou debatu ohledně kofeinu v hlavě zapomene.

"Mám podobný plán, kromě té Ordinace, vidím to spíš na The Resident. Máš můj obdiv, řídit v tomhle počasí. Já už bych se dneska několikrát vysekal. Jsem fakt rád, že dneska jezdím zrovna s tebou."

Venku byl podzim, polovina října. Ještě minulý týden bylo nádherné babí léto, teplo, všude ševelilo krásně zbarvené listí. A dneska, dneska se to babí léto převtělilo v noční můru na silnicích. Počasí dneska ukazovalo svoji šílenou stránku a hranice toho, kam až může vítr s deštěm a všude poletujícím listím zajít.

Mezitím, co se Maty díval okolo sebe z okýnka a přemýšlel, kam ten krásný podzim odešel, sanitka začala zpomalovat přímo před kavárnou, kterou důvěrně znal, protože bydlel za rohem. Na chvíli se mu před očima objevil obrázek jeho postele, ale jen co vystoupili z auta, tak už nemyslel na nic jiného, než na pacienta a jak mu pomoci. Ze sanitky s řidičem vzali batoh s léky a defibrilátor - vybavení, u kterého věděl, že bude u zástavy oběhu potřeba. Nosítka zatím nevytahovali, teď je důležité pacientovi nejprve zase rozpumpovat srdíčko.