Opatrně jsme s Tomášem vylezli zpoza keře. Ujistili se, že je postava z dohledu a přiblížili se k čerstvě zahrabané díře v zemi. Začali jsme prohledávat okolí, aby jsme zjistili jestli po ní něco nezůstalo. Po chvilce hledání na mě Tomáš zavolal: ,,Hele podpatek!" Doběhl jsem k němu a začali jsme si ve světle baterky prohlížet ulomený podpatek. Měl krvavě červenou barvu a zespodu na něm bylo logo místní značky podpatků: Podpatek s.r.o. Schovali jsme si jediný důkaz a začali si zapisovat známé informace do Tomášova deníku.
Vyšetřování záhadné postavy ze sadu
Popis: celkem malá, nosí dlouhé černé oblečení a kuklu
Důkaz č.1- červený podpatek značky Podpatek s.r.o.
Seznam lidí, kteří v Horních Kotěbotkách nosí boty značky Podpatek s.r.o.: Tomášova maminka, naše sousedka paní Záclonková, paní ředitelka Hrdličková, Moča Hrdličková a její sestra, Soudkyně Barbara, sekretářka paní Nozková, majitelky firmy Podpatek s.r.o. - Laurina Klementýna Gottwaldová a Tomina Baťina
Víc informací bohužel zatím nemáme. Schovali jsme i deník a pokusili se znovu usnout. Ráno jsem se s Tomášem rozloučil a oba jsme běželi domů. Maminka naštěstí na nic nepřišla, protože nemá ráda Tomášovu maminku a byla by nejradši, kdyby jsme se s Tomášem nekamarádili. Nelíbí se jí totiž, že Tomášova maminka nosí Podpatky s.r.o. a neustále se považuje za nadčlověka kvůli botám. Maminka si myslí, že by se společnost v našem městečku neměla rozdělovat do tříd podle značky bot.
V pondělí ráno jsem vyrazil do školy. Myslel jsem si, že se nemůže nic pokazit, protože jsem měl hotové všechny úkoly a nepsali jsme ani jeden test. Před školou jsem ale potkal Valentýna Barbara, našeho úhlavního nepřítele, který je synem známé soudkyně Soudkyně Barbary. Jakmile jsem uviděl Valentýna, ještě víc jsem si utáhl kapuci a snažil se tvářit nenápadně. Valentýn naneštěstí není až takovej blbec, aby si mě nevšiml. Podíval se na mě a zařval: ,,Červe zasraná!" Valentýn ke mně došel a vysypal mi aktovku do kaluže. Pak se sehnul a vítězoslavně sebral můj talisman, malou figurku Hitlera. Hnusně jsem se podíval na Valentýna a vtom se za mými zády ozvalo: ,,Ty zelenino plesnivá, nech Hitlera na pokoji!" Otočil jsem se a uviděl Tomáše naštvaně stojícího v kaluži. Valentýn se ďábelsky zasmál, vzal svůj růžový barbie prak a střelil Hitlera do okna uklízeččina kumbálu. Okno se rozbilo a střepy se rozlétly na všechny strany. Z budovy se ozvala uklízečka, která řvala jako rozlícený tur, a hlasitá rána. Než jsme si uvědomili, co se děje, Valentýn mi vrazil prak do ruky a ztratil se v davu lidí čekajících před školou. Podíval jsem se vyděšeně na Tomáše, ale než jsem stačil cokoli říct otevřela ředitelka rám rozbitého okna a začala na nás řvát sprosté nadávky.
Později toho dne jsme v ředitelně schytali několik facek a kopanců. Ne nadarmo je u vstupu naší školy cedulka "vstup na vlastní nebezpečí". Ředitelka zavolala našim rodičům a udělala z toho strašně dlouhý soudní proces, přičemž jsme se jí samozřejmě několikrát pokusili vysvětlit, že jsme to nebyli my ale Valentýn. Nikdo nám ale nic nevěřil a tak nás odsoudili k měsíci uklízení namísto uklízečky a rodiče musí zaplatit nové okno. Uklízečku Kohnovou odvezli do nemocnice protože se vyválela ve střepech a z pádu měla lehký otřes mozku. Našeho milovaného vůdce ředitelka před našima očima rozdupala podpatkem a pak vyhodila do koše, kam jsem se málem vrhl, abych ho zachránil, ale ředitelka mi v tom jedním ladným kopnutím zabránila, přišlápla mi ruku podpatkem a já zařval bolestí. Rodiče na nás byli strašně naštvaní a tak jsme já i Tomáš ještě k tomu dostali domácí vězení.
