Kapitola 9

34 7 2
                                    

„Zvědavost se nevyplácí," ozvalo se z ničeho nic za Lokim. Otočil se a pohrdavě si přeměřil drobnou blondýnku se zeleninou v uších.

„To říká ta, která mě špehuje," odfrknul si.

„Já tě nešpehuju. Viděla jsem hladovou škrknu a tak jsem za ní běžela, abych ji chytila, než někoho nakazí strachem. Ale zatočila za roh a zmizela mi. A pak jsem uviděla tebe. Co vlastně jsi? Chropotal?"

„Cože? Já nejsem žádnej chropotal!" vyhrkl Loki spěšně. Ne, že by věděl, co to chropotal je. To nejspíš nevěděl nikdo.

„Hm... máš na sobě zelenou a zlatou. Objevil ses tu den před vánočním ránem. Já už vím, co jsi! Jsi vánoční skřítek!" vyjekla Lenka nadšeně.

„Vá... vánoční skřítek?" vykoktal Loki, ale ani se k absurditě té myšlenky nedokázal vyjádřit, jelikož blondýnka kolem něj poletovala.

„Já tě tak ráda vidím! Ale když jsi tady, neznamená to, že se něco stalo se Santou? Nebo jeho soby? To by mě moc mrzelo. Vždycky jsou na nás tak hrozně hodní, s těmi všemi dárky, co nám dávají. Ale jsem si jistá, že ty ho určitě hravě zastoupíš. Nejspíš budeš ten nejpovolanější ze všech elfů," švitořila Lenka a nevšímaje si toho, že je Loki vztekem rudý, ho políbila na tvář a nechajíc ho tam stát odhopkala pryč. 

Vánoční parodieKde žijí příběhy. Začni objevovat