Kapitola 17

23 5 1
                                    

Hodnou chvíli všichni mlčeli. Nikdo netušil, co si má v téhle chvíli počít a ze všech nejmíň Loki. Takový vývoj situace si rozhodně nepředstavoval.

„Hermiono?" promluvil na něj Draco.

„Eh...já..no..." snažil se rychle vymyslet nějakou odpověď. Ale naštěstí ho zachránil vpád skutečné a rozzuřené Hermiony do velké síně.

„Co to?" zarazila se v půlce pohybu a zírala na sebe samu. Zbytek velké síně zíral střídavě na ní a na Lokiho v její podobě.

„Můžu to vysvětlit," usmál se a okamžitě se změnil zpátky do své podoby. Všem spadla brada snad ještě víc než předtím. Nikdo nevěděl, že tahle proměna nebyla způsobena mnoholičným lektvarem a tak ta rychlost proměny byla pro všechny překvapením.

„Chtěl jsem si tady z Grinche vystřelit, ale řekl bych, že jste to byli vy dva, kdo si tu střílel těmi svými hádkami ze všech. Možná bystě měli něco vysvětlit spíš vy," ušklíbl se, a když se pohledy všech přítomných přesunuly na odhalený pár, rychle zacouval do setmělého rohu.

„Co se tu děje?" zeptala se Hermiona, která vůbec nic nechápala.

„Možná jsem přede všemi přiznal, že tě miluju?" řekl opatrně Draco.

„Nebyls to ty, kdo to chtěl udržet v tajnosti?" ušklíbla se.

„Já jsem to neřekl, protože bych chtěl, ale prostě... grr. Když už to všichni vědí, tak sem můžeš přijít a políbit mě. Už mě ta podoba Grinche fakt nebaví."

Hermiona jen pokrčila rameny, přešla k němu a políbila ho, zatímco nad nimi držel jmelí. A najednou už u zmijozelského stolu nestoloval Grinch, ale Draco Malfoy.

Vánoční parodieKde žijí příběhy. Začni objevovat