Po lese běžím, proč?
To už vlastně zase nevím,
mé nohy však unáší mě dál a dál,
kotníky mám celé poškrábané,
jak přes ostružiní jsem utíkala,
Za sebou kroky slyším,
najednou se paměť zase vrátí,
už vím proč lesem běžím,
Tohle není poprvé,
co nahání mě po lese,
myslela jsem ze přežila jsem ,
stejně jako před měsícem,
Avšak ja mýlila se,
ozval se výstřel,
a já k zemi padám,
červená tempera se rozlétne do všech stran,
Už vidím rozmazaně, sluch také opouští mě,
tebe však poznám i kdybych byla slepá hluchá,
Má láska k tobě stále plápolá,
tak proč jsi se změnil v magora?
Miluji tě
řeknu svá poslední slova
