Když ji vidím me srdce nepřestane tlouci, kdyz ji slyším motýlci mi v břiše poletuji.
Jen její oběti mě zahřeje, jak kdybych tou nejteplejší dekou se přikryla.
To jak se na me kouká,
Každý její pohyb je tak čistý
Její vlasy
Její oči
Její úsměv
To je to nejhezčí co jsem kdy viděla,
Ach bože, jak ja ji mam rada.
Ale tak moc se bojím ji to říct,
i když vim ze nejspíš stejně to cítí. Tak strašně moc ji chci za ruku držet, říkat ji ta dvě slůvka lásky.
Bojím se ze moc rychle to bude,
nebo zkratka takové divné.
Proto malé signály se snažím dávat,
Možná ale moc zřejmé nejsou,
A ona je asi nevidí,
Chci abych mohla říct ze jen její jsem,
Možná trochu sobecké to muže byt
Ja bych však chtěla aby to věděla.
Uz delší dobu tu ty city jsou,
Ale až moc jsem se bála
Bála jsem se ze tím naše přátelství zničím.
Proto tuto báseň píší
A své city ji dál naznačuji.
