New boss

5.

Louis:

"Tommo, cos mu proboha udělal, že od tebe skoro utíkal?" vtrhne mi do kanceláře Liam a na obličeji má úsměv od ucha k uchu. Vůbec nechápu, o čem to mluví. Teda asi vím, ale budu dělat, že nevím.

"Cože?" opřu se více do křesla a protáhnu si ztuhlé svaly. Vést firmu opravdu není tak jednoduché.

"Harry. Vběhl mi zpátky do kanceláře jak velká voda. Moc pak ani nemluvil." Liam se pořád směje. Musím se usmát, když si vzpomenu na Harryho, jak roztomile koktal a snažil se mi vysvětlit, že mi nese kávu. Nevtipnější bylo, jak se mě zeptal, jestli to chápu. Viděl jsem na něm, že by si za tu otázku nejraději vyfackoval. Roztomilé.

"Řekl jsem mu sotva dvě slova, prosím tě. Choval jsem se normálně, jako vždy." myknu rameny, ale vidím, že Liam si mého úsměvu všiml. Ve firmě jsou dva lidi, kteří mě opravdu znají. Liam a Suzan. Liam mě však zná o mnoho déle a také do mě dost vidí. Před ostatními zaměstnanci si uchovávám chladnou tvář a proč? Protože je mi 23 a vedu lidi, kteří jsou starší než já. Musím si nějakým způsobem budovat respekt, jinak by mi to tu také mohlo začít padat na hlavu.

"Tak to bude asi tím. Jestli jsi měl zase ten svůj úžasný výraz, tak to se tě musel leknout." Liam se plácne do čela, ale i on chladnou tvář před zaměstnanci používá. Ne před všemi jako já, ale určitý odstup má. Také je dost mladý na to, aby někoho vedl, takže tohle je prostě naše jediná obrana.

"Zmlkni Payno a raději pojď probrat ty papíry od právníka." odvedu řeč jinam. Dnes mi Liam podepíše papíry a bude oficiálně spolumajitel firmy. Vše jde jemu, pokud se něco stane mi a naopak. Naprosto mu důvěřuji a doufám, že i on to tak má ke mně.

Další skoro 3 hodiny řešíme firmu a její přepis na Liama. Tedy polovinu. Několikrát při pročítání smlouvy se pohádáme, kdy on tvrdí, že je toho moc, protože on se o chod firmy nezasloužil tak, jako já a já zase tvrdím opak. Nakonec se však dohodneme a Liam podepisuje. Oficiálně je tedy spolumajitel. Probereme ještě náš poslední obchod, který jsme řešili naposledy a také ho oficiálně uzavřeme. Přijde mi, že jsem nic moc neudělal a už je 12 hodin.

"Půjdeme na oběd ne?" Liam se zvedne ze židle a koukne na mě. Dole ve firmě je restaurace. Vaří tam výborně, a hlavně je to cenově dostupné pro zaměstnance, dnes bych si však zašel někam jinam. Chci se trochu uvolnit a v restauraci, kde budou všichni mí zaměstnanci to moc nepůjde.

"Jo, ale šel bych asi jinam než dolů, co?" doufám, že Liam bude souhlasit.

"Můžeme klidně, ale tak řekneme Niallovi a Harrymu, ne? Harryho jsem dal Niallovi na starost." oznámí mi a já na to nemůžu nic říct. S Niallem na oběd chodíme celkem často. Vidím, že ho má Liam rád a Niall je super. I já si s ním rozumím, i když si před ním pořád dávám pozor na pusu a na své emoce. Zatím mu nedůvěřuji úplně. Že s námi půjde i Harry, to mě však zarazí. Doufám, že odmítne. Potřebuji od něj udržet odstup a před ním se neuvolním ani na půl jak jen s Niallem.

"No jak myslíš." myknu rameny a dělám, že mi to je naprosto jedno. Vidím ten Liamův obličej, ale naštěstí to nijak nekomentuje. Vyjdeme z kanclu a razíme si cestu do kanceláře, kde sedí Niall a dalších asi 8 lidí. Je to spíše takový open space. Je to lepší pro práci, neboť mí lidi musí pořád něco konzultovat, tudíž nemusí přebíhat z jedné kanceláře do druhé.

"Nialle, Harry, tak co? Jak to jde? Jdeme na oběd, půjdete s námi?" Liam si položí ruku na Niallovo rameno, aby ho Niall začal pořádně vnímat. Ten má však na něm oči od začátku, takže ten dotek je pouze Liamova možnost být Niallovi blíže.