New boss

24.

Harry:

Dnes je to týden a půl od toho dne. Louise dneska pouští z nemocnice. Byl jsem u něj přes noc jen párkrát. Chtěl jsem s ním být každou noc, ale on mi to nedovolil. Na výslechu už jsem byl, stejně jako Liam a Niall. Za Louisem přišla policie do nemocnice a všechno s ním probrali. Opravdu to byl blázen, který Louise stalkoval už dlouho před tím, než ho vzali do firmy. Do té firmy se snažil samozřejmě dostat jen kvůli Louise, i když ho prakticky neznal. Poté nějakým způsobem zjistil, že se Louisem sbližujeme, a to byla pro něj poslední kapka. Proto i mi vyhrožoval. Hrozí mu vězení za ublížení na zdraví a také napadení, stalking a vyhrožování. Pro mě je důležité, že od něj budeme mít klid.

Dnes jsem si musel půjčit Louisovo auto, abych pro něj mohl přijet do nemocnice. Nerad řídím, ale řidičák mám. Poprosil jsem Liama, aby jel se mnou, protože opravdu mám z řízení respekt.

"Připraven?" vletím do Louisova nemocničního pokoje a vrhnu se mu kolem krku. Ten jen pokývne na souhlas a snaží se zvednout ze sedu z postele. Má pořád berle samozřejmě a léčba bude ještě dlouhá. Poté musí na rehabilitace a čeká ho ještě dlouhá rekonvalescence. Pro mě je však důležité, že bude doma.

"Vezmu ti ty tašky." podívám se za něj, kde leží 2 tašky, které jsem mu sem nabalil s nejdůležitějšími věcmi (no dobře..Louis si poručil samé kraviny, ale co bych pro něj neudělal).

"Na to zapomeň! Je to těžké!" křikne po mě, i když jsem ty tašky tady nesl já.

"A co chceš jako dělat? Chceš si to pověsit na berle nebo co?" trochu se mu posmívám, i když vím, že bych neměl, ale to on je tady palice.

"Liam to vezme." uzemní mě a zatarasí mi cestu k taškám. Jen si povzdechnu, ale nic nenamítám. Co mám dělat.

Cestou zpátky domů vyhodíme nejprve Liama a poté jedeme už k nám. Louis mlčí, i když vím, že mé řidičské schopnosti jsou na hodně nízkém bodu mrazu. Naštěstí se nic nestane a my dojedeme v pořádku domů. Lou jde rovnou do obýváku, kde jsem mu roztáhl gauč, abychom se mohli dívat na televizi a nebyl by pořád zavřený v ložnici. Já mu jen vybalím věci, které hned naházím do pračky a nachystám nám nějaké jídlo. Nakonec se v kuchyni zdržím o něco déle, protože prostě vaření miluju.

"No, kde jsi tak dlouho? Nudím se." Lou je jak malé dítě. Hraje mu však na rtech úsměv.

"Už jdu. Šel jsem nám nachystat nějaké jídlo." přitáhnu stůl blíže k pohovce a Lou se do toho s chutí pustí.

Jakmile jsme oba po jídle, začnu hledat nějaký film.

"Co chceš dělat? Film, kniha, nějaká hra nebo si povídat?" mrknu po něm, ale mou pozornost má pořád Netflix, kde hledám něco normálního.

"Hmmm..co takhle třeba sex?" Lou se na mě zadívá a mi vypadne ovladač z ruky. Ten chlap je neskutečný. Je týden a půl po operaci, kdy nemůže skoro chodit, nemá tu nohu namáhat a on chce sex? Štípněte mě někdo, jestli se mi toto nezdá.

"Louisi!" okřiknu ho a začnu se smát.

"Co je?" tváří se jako neviňátko, ale potulně se směje.

"Vždyť se nemůžeš skoro hýbat, tak jak bys to chtěl asi, tak provést?" dělám si z něj srandu. Samozřejmě, že s ním nebudu spát, když má v noze díru.

"Pojď ke mně." Lou natáhne ruku a já se k němu přiblížím. Chce mě políbit, a to mu dopřeju. Nic víc.

Jakmile si mě přitáhne k sobě, nakloním se hlavou a pořádně procítěně ho políbím. On se však nedá a začne polibek prohlubovat. Rukama mi zkoumá části mého hrudníku, ale já se držím zpátky. Louis leží pode mnou, tudíž nemůže převzít kontrolu. Ten chlap by si i nechal stehy popraskat.

"Lou, vždyť víš, že to nepůjde." mírně ho pohladím po tváři a usměju se. Louis se však nedá a přitáhne si mě zpátky. Chytne jednu mou nohu a snaží se si ji přehodit přes boky. Já však nohou více zatlačím do gauče, aby se mu to nepovedlo.

"Harry neublížíš mi. Opravdu ne zlato. Neboj se." dívá se na mě s touhou v očích a já pomalu prohrávám boj sám se sebou.

"Ucítíš jen mírnou bolest a řekneš mi. Je ti to jasné?" podívám se na něj s výhružkou v očích. Louis jen pokývne a já si obkročmo na něj opatrně sednu. Snažím se opravdu opatrně. Přece jen má ránu přímo na stehně uprostřed. Louis na nic nečeká a vrhá se opět na mé rty. Líbáme se s vášní a touhou po tom druhém. Sice jsem si svůj první sex s ním takto nepředstavoval, ale nevadí mi to. Pomalinku ze sebe strháváme oblečení. No tedy. Louis mi vysvleče jen triko a o ostatní se postarám sám. Já ho vysvleču také. Musím odepnout jeho ortézu, kterou má přes celou nohu, aby s ní nehýbal a nezatínal svaly. Poté ho vysvleču z jeho tepláků a boxerek. Než mu zpátky nasadím ortézu, políbím ho na obvaz přímo v místě, kde má ránu. Dělám to opravdu opatrně. Nejsem blázen. Znovu mu ortézu připnu na nohu a on se na mě nechápavě podívá.

"Co když se nebudeš hlídat. Raději si ji nech." podívám se na něj mírně a on jen kývne. Zpátky si na něj obkročmo sednu a už cítím celého Louise ve své kráse. Neubráním se stenu, a i Lou již hluboce vydechuje. Jakmile se o sebe otřeme, oba hlasitě zavzdycháme. Lou mi rukama putuje přes nahá záda až k mému pozadí. Najednou vytáhne lubrikant. Kde to sakra vzal?

"Kde jsi to vzal?" podívám se na něj nechápavě a on jen mykne rameny. Už se na nic neptám, protože mě Lou začne připravovat. Nezmůžu se absolutně na nic. Jen se kontroluju, abych mu nějak neublížil a nedrknul mu nějak nešikovně do rány. Je to však čím dál těžší, ale musím!

"Jestli se pořádně neuvolníš, tak si sundám tu ortézu a bude mi jedno, co se mi s tím stane." Louis mi začne vyhrožovat a já se musím nad jeho tvrdohlavostí zasmát. Snažím se dát najevo, že jsem se opravdu uvolnil a také se mi to povede. Pořád však dávám pozor, ale nedávám to na sobě znát. Lou si mě nastaví, chytne mi boky a začne mě pomalu tlačit dolů na sebe. I když jsem nahoře já, řídí to on. Nečekal jsem, že to vůbec jde, ale jde to. Jakmile do mě pronikne špičkou, zalapáme oba po dechu. Sakra. Až moc dobré. Zatím žádná bolest. Nic. Lou mě zatlačí mírně víc a já skoro dosednu. Už mě to bolí, ale ne tak moc. Je to s ním krásný. Nádherný. Bolest se snažím opravdu ignorovat. Lou již taky hlasitě zavzdychá a nehty mi zaryje do boků. Pevně mě chytne a tempo určuje on a já ho jen poslouchám. První jsme pomalí a užíváme si jeden druhého. Po chvíli to však již nevydržíme a pohybujeme se ve zběsilém tempu.

"Do hajzlu já to tak nesnáším." Lou zavrčí a já se zaseknu. Co to sakra řekl?

"Cože?" ustanu v pohybu, ale Lou mi zaryje zpátky nehty do boků.

"Tu nohu lásko. Strašně mě to sere. Chci si tě užít." Lou se mi zadívá do očí a mi spadne kámen ze srdce. Opět se začnu rychle hýbat a cítím, že už moc dlouho nevydržím.

"Lou..já..už.." ani nedořeknu svou myšlenku a přepadám. Jakmile Lou pocítí mé stažení, přepadá přes i on. Ještě chvíli na něm zůstanu v pololehu/polosedu a vydýchávám nejkrásnější večer v mém životě.

"Omlouvám se, že ti teď nemůžu dát více." Lou mi zvedne mírně bradu a políbí mě jemňounce na rty.

"Lou, nekaž to. Bylo to skvělý. Nic mi nechybělo." podívám se na něj vážně a políbím ho zpět.

"Miluju tě lásko." Lou si mě přitiskne více na sebe a přivoní si k mým vlasům. Tomu se musím jen zasmát.

"Taky tě miluju." odpovím mu a pořád se usmívám.

"Neměj se mi!" Lou se hraně zamračí a já se zase zasměju. Nemůžu si pomoct. Miluju ho. Tohle to mezi námi bude navždy. Vím to.

Tak a je tu poslední kapitola. Opět to tak neskutečně uteklo a mi tento příběh bude chybět. Doufám, že se vám líbil a konec vás nezklamal.
Mám v plánu sem dát ještě epilog, pokud budete chtít.
Děkuji moc všem, kteří u tohoto příběhu vydrželi a snad zase někdy příště u nějakého dalšího příběhu.
Teď si však dám na chvíli zase pauzu.
Mějte se krásně! 💙💚