New boss

7.

Louis:

"Liame, sakra. Co to bylo?" vyjedu po Liamovi hned co zavře dveře. Proč mi sakra dal Harryho? Protože chtěl být s Niallem. Logicky, ale sakra. Nemůžu být s Harrym. To nezvládnu. Už tak se dost přemáhám, abych si ho nepřitáhl k sobě a nezkoumal rukama každou část jeho těla. Bože!! Co to říkám?! Nic. Nic. Nic.

"Co jako? Však jsme se tak domluvili. Já ti Nialla nenechám. Na to zapomeň, a hlavně já vidím, jak na Harryho reaguješ. Nejsem slepý. Nebuď na sebe tak přísný a dej mu šanci. Už dlouho jsem neviděl, že by na tebe někdo takto působil. Probouzí v tobě to dobré." upře na mě Liam pohled, já ale pohledem uhnu.

"Je to můj podřízený Liame." no tak to je fakt výmluva pro blbce. Celou dobu jedu do Liama, aby někam pozval Nialla a pak mu řeknu takovou sračku.

"Pche, tak to je fakt důvod Tommo. Jsi blbec fakt." Liam se mi zasměje a jen pokroutí hlavou.

"Přestaň tady řešit moje vztahy a pojď už domů. Dáme pivo ne?" snažím se změnit téma a doufám, že pivo zabere. Zvednu se od stolu a začnu chystat věci.

"Jaké vztahy prosím tě? Myslíš ty kluky na jednu noc? To je fakt vztah no. Ale ok. Nechám tě na pokoji. A ano prosím. Jdeme na jedno." Liam se už konečně taky zvedne a odcházíme.

S Liamem si opravdu dáme pouze jedno pivo a jdeme domů. Doma ulehnu a spím jako miminko. Mám však dost znepokojivý sen o Harrym. To je normálně v prdeli. Ještě jsem s ním ani pořádně nezačal pracovat a už se mi o něm zdá. No bezva.
Celé dopoledne se mi práce sere pod rukama. Jsem nasraný a jde to na mě dost vidět. Liam se mi vyhýbá a Suzan už mi donesla dva čoko muffiny na nervy, kterých jsem se ani nedotkl. Za chvíli má přijít Harry a já nemám nic hotové. Super. Fakt skvělé.

"Dobrý den pane, můžu?" ozve se ode dveří. Ani si nevšimnu, že klepal, ale asi ano. Harry by tady jen tak nevtrhl.

"No jo Harry. Pojď." bože doufám, že byli produktivní, protože jestli vypadal jejich den, jak ten můj, tak nebudou mít nic.

"Jste v pořádku?" Harry na mě pohlédne a já mu pokynu, aby se usadil naproti mně na židli.

"K věci Harry. Nejsme tu na pokec." nemusím být tak hnusný, ale dneska se fakt všechno sere. Harry mírně svěsí ramena a pohled sklopí k zemi. Začne povídat o projektu. Přisunuje mi jejich návrhy, které mají s Niallem hezky roztřízené. Popíše mi všechno okolo a já jen přikyvuji. Vše, co udělali dávalo smysl. Udělali více návrhů a na nás s Liamem je, abychom vybrali ten nejlepší a nejreálnější. Jakmile Harry dokončí svůj monolog, chce mi ještě něco ukázat na počítači. Svůj laptop tu nemá, takže se na mě tázavě zadívá.

"No tak si přisuň židli sem a pojď mi to ukázat, ať můžeme domů." odsunu se mírně a Harry oběhne stůl. Spíše tak lehce cupitá. Roztomilé. Ukazuje mi na počítači různé grafy, které s Niallem udělali a musím říct, že se jim to fakt povedlo.

"Super. Dobrá práce Harry. Můžeš jít domů." Harry si opět odcupitá na druhou stranu stolu.

"Vy ještě nejdete?" tak tohle mě překvapilo. Proč se na to ptá? Ani na to neodpovím. Jen pokynu rukou na hromadu papírů, které se mi válí na stole.

"Pomůžu vám." Harry se usadí zpět na židli a čeká na práci. Opět se musím pousmát. Bože. Kde je má lehce udržitelná chladná tvář?

"Harry, vedeš si opravdu dobře. Běž domů a odpočiň si. Nemusíš se bát a nabízet pomoc. Opravdu jsi dobrý." Harry očividně nesnáší moc dobře komplimenty, protože zrudne jako rajčátko.

"Nepůjdu domů, když vám můžu pomoct a budete to mít za polovinu času. No dobře asi ne polovinu, protože to neumím tak jako vy, ale prostě budete moct si odpočinout a...." musím ho přerušit, protože mám pocit, že se do toho sám zamotal.

"Dobře. Děkuji." kývnu na něj jen a opět nasadím svůj obličej. Zadám Harrymu práci a sám se do toho pustím. Nabídnu Harrymu jeden muffin a ten se do něj s chutí zakousne. Nemůžeme to dneska stihnout určitě všechno, ale jde nám to dobře. Jsme celkem sehraní. Harry třídí papíry na ty, na které musíme nějak reagovat a na ty, které jsou jen sdělení a můžeme je tedy vyhodit anebo archivovat. Já pak reaguji na ty důležité. Zvednu hlavu od papírů a zjistím, že je tma. Harry si pročítá jeden dokument a kouše u toho tužku. Zatraceně. Přestaň na něho zírat. Louisi Tomlinsone! Okamžitě přestaň!

"Harry, už dnes skončíme. Pojď už domů. Je tma." zvednu se od stolu a přejdu za jeho záda. Neodpustím si to a přejedu rukou po jeho rameni. Harry zvedne oči a vykulí je, když zjistí, že je fakt tma.

"Ano, pane. Omlouvám se. Nějak jsem se do toho zabral." Harry se protáhne až mu křupne v zádech. V ten samý moment jeho ústa opustí vzdech z uvolnění. Ježíši. Proč? Proč já?

"Ehm, tak pojď. Zvu tě na večeři a pak tě hodím domů. Vedl sis dneska skvěle." musím si odkašlat, abych mluvil normálně. Proč jsem ho zrovna teď pozval na večeři? Bože jsem fakt mimo.

"Ne pane. To nemůžu. Už jste za mě platil oběd." Harry jen kýve hlavou v záporu, ale já se nenechám.

"Jdeme a tečka." tímto ukončím náš hovor. Pokud se nebudeme bavit, tak to bude dlouhý večer. Harry je zamlklý i v restauraci a ani se na mě moc nedívá. To je dobře. Proč mi to teda vadí? Harry vypadá, že absolutně neví, co si má dát.

"Pokud nevíš, tak si dej určitě jejich těstoviny s lanýžovou omáčkou. Je to výborné. Také si to dám." Harry rychle listuje seznamem a zarazí se na ceně. "Platím já. A nechci nic slyšet." Harry se uchechtne a jen pokýve. Objednáme si jídlo a opět je trapné ticho. Harry má strach něco říct. Vidím to. Začnu tedy o normálním tématu, a to je práce. Budeme to udržovat na profesionální úrovní a všechno bude super. Daří se mi udržovat svou chladnou masku. Pak ale Harry otočí téma a dostaneme se k Liamovi a Niallovi. Někdy se sám musím usmát a uchechtnout. Začnu se s ním bavit normálně jako s přítelem, a to není dobré. Tohle se mi ještě nestalo. Po jídle rychle zaplatím a nechám se Harrym navigovat do jeho bytu.

"Děkuji za večeři a zítra v práci pane Tomlinsone." Harry se na mě otočí a usměje se. Mám chuť mu bříšky prstů přejet po tváři. Ruka mi vzlétne nahoru, ale zarazím se a položím ji zpět.

"Není zač. Tak zítra. Ahoj." je vtipné, jak já mu tykám a on mi vyká, ale takhle to mám se skoro všemi zaměstnanci.

"Dobrou." Harry skoro vyletí z auta a já ještě pár minut rozdýchávám celý tento večer. To nedopadne dobře, pokud takto kolem sebe budeme kroužit. Nedopadne to dobře, pokud takhle bude vypadat každé mé odpoledne. Zároveň však jediné, co si přeju je to, aby takhle vypadal můj každý den. Jsem v prdeli.

Snad se vám tento díl bude líbit! Chtěla jsem ho vydat až zítra, ale nějak jsem to nevydržela.
Mějte se krásně a přeji krásné čtení!!