Přijdeš?

2 0 0
                                    

"Tudy princezno" řekla jsem a podlezla strom. "Prosím neříkej mi princezno. Jmenuju se Chalcedonia tak mě tak i oslovuj prosím." řekla a podívala se na mě.
"Dobře Chalcedonio." zasmála jsem se a překročila malé křoví. "auu!....blbý křoví!" zařvala a obě jsme se začaly smát.
"Za jak dlouho tam budem?!" zvedla hlavu od svoji poškrábané nohy.
"Za chvíli tam budem." odpověděla jsem a pokračovaly jsme dál v cestě. Po pár keřích a stromů jsme dorazili na místo.

Malý stromový domek pokrytý mechem z vyhlídkou na louku kde večer zapadalo slunce bylo vskutku nádherný. Vylezli jsme na něj, sedly si a kochaly se přírodou.
"Za pár dní je ples. Přijdeš?" zeptala se mě zničeho nic Chalcedonia.
"Umm, nevím jestli na to mám šaty a jestli se zrovna ja hodím do královské společnosti." odpověděla jsem.
"Prosiiiim bez tebe to bude nuda" prosila mne Chalcedonia.
"Nevím, zeptám se maminky" odpověděla jsem.

o tři hodiny později
"sem doma!" zakřičela jsem a vešla do kuchyně. Viděla jsem maminku jak stojí u plotny a vaří vajíčka.
"Ahoj, tak jak to dneska šlo?" zeptala se mne sotva mne spatřila.
"Jo bylo to fajn, prodala jsem vše, skamarádila jsem se s princeznu a ta se mne zeptala jestli mohu v sobotu na ples na zámek. Můžu?" řekla jsem a posadila se.
Maminka se na mě podívala dost nechápavě protože vůbec nevěda o čem to mluvím tak mi jen řekla ať ji to vysvětlím. Vysvětlila jsem ji celou situaci a pomalu to vypadalo že už  začíná chápat o co jde. Po chvilce přemýšlení a snězení půlky vařených vajíček odpověděla: "No tak když je to tak," opět se zamyslela "můžeme sehnat nějaký hezký šat, šperky a klidně můžeš v sobotu jít."

Druhý den sme se s Chalcedoniou sešli u stromového domku aby mě naučila pár pravidel v královské společnosti.

Po tom co jsem se naučila pár pukrlat, jak mluvit s členy královské rodiny, se služebnýma a tak dále přišel na řadu tanec.
"Ale já nebudu chtít s nikým tančit." řekla jsem ji. "V tom případě ho zdvořile odmítneš ale přeci jen je lepší to umět." odpověděla mi. Vůbec se mi nic takového nechtělo dělat ale Chalcedonia mě nenechala odbít. "Takže.. představuj si že jsem nějaký chlapec co s tebou chce tančit dobře?" chytla mě za boky a přitáhla víc k sobě. "Ty umíš tančit i v mužském podání?" zeptala jsem se jí. "Ano umím. Neboj budu ti říkat co máš dělat. Jako první mi dej levou ruku na rameno," vzala moji ruku a dala jí na její rameno. "potom chytneš moji ruku zde. A teď uděláš malý krok dozadu..." Zatímco mě učila všechny pohyby držela mě stále za boky a já ji koukala do očí.
Po té co mi několikrát ukázala celou choreografii, přišel čas si ji zatancovat i s "hudbou."
"Hudbu" broukala Chalcedonia a zatímco jsme tam tak tančily jsme si obě hleděli do očí... Měla strašně krásné oči.
"Tak vidíš..," pustila mne zničeho nic a udělala krok zpátky "už umíš i tančit takže máš skoro vše za sebou."
"Děkuju" usmála jsem se na ni a ona na mne.

Breathing in the dark Kde žijí příběhy. Začni objevovat