Breathing in the dark

Ples

Už byla docela tma a zima když jsem dorazila na zámek. Koně jsem předala služebnému a šla po schodech nahoru k hlavním dveřím.
"Ahooj!!" zakřičela na mě Chalcedonia sotva mě uviděla.
"Ahoj," pozdravila jsem ji "čekáš dlouho?"
"Mmm docela jo ale aspoň sem se pozdravila s ostatními. Moc ti to sluší!" odpověděla mi Chalcedonia. Trošku jsem se začervenala a dala ji pár komplimentů nazpátek.
Vydali jsme se do hlavního sálu. Panebože. Tolik lidí jsem neviděla pohromadě snad nikdy. V tu chvíli kdy se na mě všichni otočili (protože ne každej chodí v doprovodu s princeznou že?) jsem si uvědomila jak hrozně oproti nim vypadám. Zrudla jsem jak rajče ale to už mne Chalcedonia táhla ke stolu s občerstvením se slovy že mi chce představit jejího bratra který je prý - s prominutím - blb a chce abych se mu výhybala. Je prý nebezpečný či co.

Došli jsme k občerstvení, u kterého se k nám vydal ohromě hezký kluk.
"Ametyst tohle je můj bratr princ Raven, Ravene tohle je moje kamarádka Ametyst" řekla Chalcedonia a já v tu chvíli ztuhla. Tohle že je její bratr?! Každopádně jsem se rychle sebrala a udělala pukrle. Namísto toho on něžně políbil moji ruku a řekl "rád tě poznávám Ametyst." Nedokázala jsem odpovědět. Jen jsem se usmála a furt na něj čuměla jak idiot. Měl tak hluboký a zároveň tak něžný hlas a jeho černé vlasy které mu padaly do obličeje vypadaly jako kdyby byly ze sametu. Měl ale zvláštní oči. Takové lehce načervenalé oči jsem ještě u nikoho neviděla. Ale já mám zas lehce fialkové takže je to asi jedno.
Z myšlenek o něm mě vytrhl jeho hlas který jsem slyšela jen napůl "*něco co sem neslyšela moc dobře...*....ples užijete. Jinak máte moc krásné oči" řekl tak napůl tajemně a na půl flirtem. Já opět zrudla jak rajče. "Dě-kuji, v-y té-ž" vykoktala jsem rychle ze sebe a on se jen zasmál. Vážně jsem nemohla říct něco lepšího?! Nemohla jsem prostě jen poděkovat?! Asi to nebylo něco zrovna nejtrapnějšího ale stejně jsem mohla jen poděkovat.

"No dobře to by stačilo" vyjekla z ničeho nic Chalcedonia a táhla mě zase pryč. "Těšilo mne" slyšela jsem za sebou hlas Ravena. Byl tak dokonalý...
"Tak hele na mýho bráchu si dávej pozor, zamotá ti hlavu, bude s tebou chvilku chodit a pak tě.......odkopne. A vím že většina holek to nezvládá dobře a já nechci aby jsi byla jednou s nich ano?! Navíc je pěkně arogantní a.......... agresivní....." řekla mi Chalcedonia sotva mě zatáhla míň mezi lidi. Nechápala jsem proč se tak zasekávala a hlavně proč mi to říkala? Přece do něj nejsem nějak zblázněná!? Nebo možná jo..?... I kdyby stejně by se mnou nechodil.
Ale jediné na co sem se v životě té situaci zmohla bylo jen pokývat hlavou.
"Fajn. Už budu muset jít za chvíli mám mít proslov a potřebuju se ještě připravit ale potom si tě hned najdu a přijdu" řekla Chalcedonia, pustila moji ruku a před tím než sem stihla něco říct už šla pryč. Aby jsme se pochopili, Raven měl 10.11. narozeniny (já je měla hned den poté.. náhoda? nemyslím si.) každopádně k jeho narozeninám je pořádanej tento ples (sice je měl ve středu ale volno hold bylo až dneska.)

Rozhodla jsem se že si půjdu něco dát, tak jsem se pomalým a nejistým krokem vydala ke stolu s občerstvením
Samozřejmě jsem tam šla kvůli tomu že jsem měla hlad ne kvůli Ravenovy který stál o kousek dál...
Chtěla sem si vzít sklenku s vodou která byla na kraji stolu jenže za mnou se ozval Ravenovo hlas a já v leknutí strčila do sklenky na nožičcce která spadla na druhou sklenku a ta spadla na tu další a takhle jich padalo několik za sebou. Nakonec všechny spadli na zem a všichni se na mě otočili. Raven se začal smát ale já zase zrudla jak rajče a nevěděla co dělat. Ten okamžik kdy na mě všichni hleděli trval několik sekund. Pro mě to byla ale celá věčnost.
"Omlouvám se omylem jsem do toho strčil, prosím omluvte mne" řekl za mnou Raven a já se na něj překvapeně otočila. Lidé přestaly na nás - hlavně na mě - koukat a povídali si dál jako kdyby se nic nestalo.
"Proč jste to vzal na sebe?" zeptala jsem se Ravena.
"Protože kdyby jsi řekla že jsi to schodila ty tak by si to musela i zaplatit, a já nic platit nemusím a takové krásné slečně pomohu rád" odvětil a podíval se na mé rty. V tu chvíli si musel myslet že se transforumuju na rajče protože já zase zrudla. Už bych s tím měla něco udělat. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku a on se na mě pořád tak zvláštně díval a prohlížel si mne od hlavy až k patě.

"Prosím ticho" uslyšela jsem najednou královny hlas a všichni stichly. "Musím jít lásko uvidíme se pak" zašeptal mi Raven do ucha a já celá ztuhla. Odešel směrem ke své matce a já tam pořád stála jak zamrzlá v čase. "...Jak všichni víme můj syn měl tuto středu své sedmnácté narozeniny a proto byl uspořádán tento ples." mluvila královna dál ale já ji vůbec neposlouchala a přemítala v hlavě co se to právě stalo. Když měla projev Chalcedonia odešla jsem víc ke kraji aby na mne u stolu nebylo vidět - aneb sem šla na to místo kde jsme stály předtím s Chalcedoniou. Poté měl svůj projev i Raven. Upřímně sem nikoho moc neposlouchala a jen tam stála a pomalu popíjela šampaňské. Poté kdy po proslovu všichni začaly tančit, Chalcedonia šla pomalu ke mne.
"Tak co mluvila sem dobře? Nezakoktávala jsem se moc?" zeptala se mě. Vůbec jsem nevěděla co říct protože sem ji vůbec neposlouchala. Takže jsem jen řekla že to bylo super a snažila se odvrátit pozornost jinam.