Tak to teda ne...

59 7 1
                                    

{Pohled Česka}
Seděl jsem vedle Japonska a díval se na západ slunce. Ona se taky dívala a trochu se o mě opírala. Já se trochu červenal.. Ale ona se jen usmívala a dívala se. Po chvíli mě chytila za ruku a podívala se na mě. Já jsem se na ni taky podíval a byl jsem červenější než předtím.

Jap:„Česko... Musím ti něco říct..."
ČR:„P-poslouchám.."
Jap:„ Uhm... Já totiž... Hm..."
ČR:„Co?"
Jap:„Já totiž se stěhuju do jiného města.. Ale až za týden.."

Ztuhl jsem a cítil jsem jak se srdce natrhlo. Ne nemůže mě opustit.. Ona ne... Ona prostě ne...

Jap:„Česko? Jsi duchem přítomen?"
ČR:„A-ano.. A budeš tam navždy..?" Hlas se mi trochu třásl..
Jap:„To bych tam nepřežila.. Budu tam tak na 5 měsíců.. Nebo dokonce rok..."
ČR:„A-aha.."
Jap:„Ale neboj.. Tebe bych jen tak neopustila.."

Usmála se a políbila mě na líčko. Zčervenal jsem se, ale z očí se mi zaleskli slzy..

Jap:„Neplač.. To bude dobré :("
ČR:„P-promiň..."
Jap:„Neomlouvej se..!"

Povzdechl jsem si a ona mě objala. Já jsem ji trochu pohladil po hlavě..

<Doma>

Přišel jsem domů a kdo na mě čekal? No taťka.. Naštvaný taťka.

P.C.M:„Kde jsi byl?!"
ČR:„Venku.."
P.C.M:„S kým?!"
ČR:„S Japonskem.."
P.C.M:„Co jste tam dělali?!"
ČR:„Povídali si.."
P.C.M:„Fajn.. A můžeš mi vysvětlit, proč jsi se popral s USA?!"
ČR:„Lezl mi na nervy.."
P.C.M:„TO NENÍ VYSVĚTLENÍ MLADÝ MUŽI! OKAMŽITĚ MI ŘEKNI PRAVÝ DŮVOD!"
ČR:„Zbil holku.."
P.C.M:„TAK PROČ JSI TO NEŘEKL UČITELCE?! JAKO PROČ?!"
ČR:„NEBYLY TAM UČITELKY! A DAV TO CHTĚL!"
P.C.M:„NEZVYŠUJ NA MĚ HLAS MLADÝ MUŽI! A JAKÝ DAV?! JAKO STUDENTŮ NEBO CO!? A MÁŠ ZARACHA!"
ČR:„Z-zaracha..?!"
P.C.M:„ANO ZARACHA! A TEĎ PADEJ DO POKOJE!"

Skoro jsem se rozbrečel a rozběhl se do pokoje. Doběhl jsem do pokoje a práskl dveřmi.. Nemohu mít zaracha! V tuhle dobu ne! Když se naposledy uvidím s Japonskem! NENENENENE!
Rozbrečel jsem se a sedl si na zem.. Vytáhl jsem flašky piva z pod postele a díval se na ně.. Nemohu pít.. Ale teď už nic nedávám.. Tak c-co teď...
Vrátil jsem ty flašky a rozbrečel se ještě víc.. A najednou taťka na mě zařval z kuchyně:„A NEBREČ TAM!"
Tohle je výchova.. Takže nádech výdech Česko.. Ty si s taťkou promluvíš a budeš v pohodě.. Hlavně se uklidni.. Taťka to myslí v dobrém..
Najednou někdo zaklepal na dveře...

Vítejte zpátky u další kapitoly. Omlouvám se že tahle kapitola je krátká a že 3 dny nebyla žádná kapitola. Neměla jsem nápady a potřebovala jsem si odpočinout. Ale děkuju za tu vaši aktivitu! <3
~Czechia13

Navždy single? /2./ {Countryhumans}Kde žijí příběhy. Začni objevovat