Navždy single? /2./ {Countryhumans}

... Ach jo

{Pohled Česka}
No... Takhle... Ředitel dotelefonoval a USA na mě pořád čuměl.. Bojím se ho- Nevím co od něho mám čekat... Podíval jsem se na taťku, který neměl přes oči svoji pásku a uviděl v jeho očích nejistotu.. Jeho zdraví...Něco se mu stane...

ČR:„Tati, potřebuješ doktora... Ihned"
P.C.M:„O č-čem meleš?!"
ČR:„Já ti říkám, že potřebuješ doktora!"
P.C.M:„Česko.. Nepotřebuju doktora!"
ČR:„ALE POTŘEBUJEŠ!"

Zavrčel jsem a otec zmlkl..  Věděl že říkám pravdu.. Otec se zvedl a rovnou přišla Japonsko s její matkou. On se na ně podíval a jen zavrčel.

P.C.M:„Řekněte jim, že můj syn se snaží skoro všechny ochránit.., "
Ře:„KAM JDETE?! NEDOŘEŠILI JSME TO!"
P.C.M:„Můj syn mě varuje... A musím hned najít nějakou lékařskou pomoct..."
J.C (Japonské císařství):„Neboj Protektoráte. My víme kdo tady lže-"
ČR:„Aspoň že ta-"

Nedořekl jsem to a Morava vykopla dveře. Čuměla na ředitele nasraným výrazem. Ta co tu dělá?! Nemá být u Polska? .-. Tak jsem z toho jelen? Asi jo...
Morava si vylezla na ředitelův stůl a začala na ředitele řvát. Taťka se ji snažil sundat, ale... On omdlel a přestal dýchat.

ČR:„OTČE!"
J.C:„PANE BOŽE!"
Mo:„TATI!"

Samozřejmě kdo mu se ho snažil zachránit...No přece já... Japonsko jen mě kontrolovala.. Morava se rozbrečela a J.C zavolala záchranku. Všichni ostatní se snažili zmizet... A podařilo se jim to...

[Time skip-V nemocnici]

Sedím na židli a snažím se trochu uklidnit Moravu, která nepřetržitě brečí. Japonsko sedí vedle mě a její mamka zase vedle ní.. Jsem varoval že se mu něco stane.. Jsem to i věděl.. Tak.. Proč jsem vyjekl? Proč jsem začal být hysterický... Prostě proč...
Japonsko mě pohladila po zádech a já jsem se na ni podíval.

Jap:„Neboj.. Bude tvůj taťka v pořádku.."
ČR:„T-to doufám..."
Mo:„J-jak doufám..? B-bráško? Přece bude v-v pořádku!"
ČR:„To nikdo n-neví sestřičko.."

Morava se na mě dívala a Japonsko ji pohladila po hlavě. Morava se trochu uklidnila a doktor vyšel z pokoje, kde byl můj taťka. Rychle jsem se zvedl.

ČR:„Jak je na tom?"
Dok:„Moc dobře ne.. Ale nezemře.. Tak hrozný to není.."
ČR:„Díky Bohu!"
Mo:„O-od kdy věříš v Boha... B-bráško?"
ČR:„Nevím- A můžeme tam jít?"
Dok:„Nemůžete.."
ČR:„Dobrá..."

Doktor odešel a já jsem si sedl zpátky... Mohl jsem udělat všechno pro to, aby taťka neomdlel a nemusel být v nemocnici.. Ale ne.. Já jen dělám problémy..