Navždy single? /2./ {Countryhumans}

Lesiiiiiik

{Pohled Česka}
Jsem tak strašnej! Tvl-... Všechno jen zhorším-...

Jap:„Česko? ČESKO!"
ČR:„A-ano Japonsko..?"
Jap:„MORAVA JE PRYČ!"

Ještě se mi Morava ztratí,no super..
Rozběhl jsem se ven a uviděl jsem tu naši známou trojku na druhé straně silnice. Čechy, Moravu a Slezsko-...  Nemohl jsem se hnout... Ani skoro dýchat jsem nemohl. Ale to mi je jedno, chci aby moji sourozenci byli v pořádku.. Samozřejmě si mě všimli a chtěli ke mě, ale nevšimli si auta-...

ČR:„ČECHY! MORAVO! SLEZSKO! ZŮSTAŇTE NA SVÉM MÍSTĚ!"

Zůstali stát na okraji silnice (Aspoň že tak) a třásli se na místě. A  auto konečně projelo. Byl v tom autě nějaký ožralý chlap nebo nevím... Ale hlavně že jsou v pořádku... Nebo ne?! Zmizeli! Někdo je čapnul- Ale to je i nemožné. Ani já nedokážu je vzít najednou.. C-co když... Ne... Nenenene!
Je tak jsem se podíval vedle sebe a uviděl jsem Japonsko, která ke mně běžela... Heh...

{Pohled Japonska}
Přiběhla jsem k Česku a málem jsem omdlela, ale on mě chytil za ruku.

ČR:„V pohodě...?"
Jap:„Jo... Ale.. Kde máš sourozence...?"

Česko neodpovídal.

Jap:„K-kde jsou..?... Česko, hned mi řekni kde jsou.."
ČR:„..."
Jap:„Co se tady stalo... Česko... Je všechno v pořádku..?"
ČR:„Nic není v pořádku..."

Co se stalo... Proč se Česko chová tak divně... Proč má strach v očích.. Co se tady k#rva děje!...

[O 2 měsíce později]

Sedím na gauči a popíjím čaj. Moje matka se rozhodla že tu zůstaneme, ale Česko to ještě neví a ani jsem se s ním nesetkala za ty 2 měsíce. A chybí mi :(.. Ach jo... Nevím co se stalo, ale zjistila jsem, že Čechy,Morava a Slezsko jsou taky v nemocnici a Protektorát už je asi v pohodě... Ale o Česku ani památky. Do školy nechodí a ani ten problém se nevyřešil. Neodpovídá na mé zprávy a nereaguje na mé hovory.. Musím se mu omluvit. Musím s ním mluvit... Musím za ním!
Tak jsem se zvedla, položila jsem čaj na stůl, oblékla se a chtěla ven, ale matka mě zastavila.

J.C:„Kam si myslíš že jdeš!"
Jap:„Ven?"
J.C:„Je tam sněhu jak nedobrého! A musíš jít?!"
Jap:„Musím!"
J.C:„Nech mě hádat... Za Českem že ano. Za tvým budoucím manželem.."
Jap:„Mami!"
J.C:„Co?!"
Jap:„Nemluv tak!... Co když se mu něco stalo!"
J.C:„Pravda.."

Zmlkla jsem a odešla ven. Nikdo mě v tomhle nebude překážet. Procházela jsem ulicí a uviděla jsem střední Evropu. Ti mohou taky vědět, co se Česku děje. Na nic jsem nečekala a rozběhla se za nimi.

Jap:„Ahoj.."
Ně+Pol+SK+Rak:„Ahoj?"
Jap:„Mám otázku..."
SK:„ Akú? "
Jap:„Nevíte co se děje s Českem?"
Pol:„Já to nevím.. Tohle je jeho věc a dlouho se s námi nebaví.."
Něm:„Jsme si mysleli že je to tvoje vina... Neee jako vina, ale.. Víš jak to myslím :)"
Jap:„Chápu, Chápu -_-"
SK:„Ale vôbec, prečo sa pýtaš?"
Jap:„Neodepisuje mi na zprávy, nereaguje na moje hovory.. Jsem z toho nešťastná... Tak jsem si myslela, že mi třeba vy pomůžete :("
Rak:„Aha.. Víme jen, že jeho rodina je v nemocnici, to je vše.."
Jap:„Aha.. Ale tak děkuju.."
Něm:„Jestli budeš potřebovat pomoct.. Zavolej Slovensku"
Jap:„Dobrá, ale i tak děkuju!"

Odešla jsem a zamířila k Česku. Ani jeho kamarádi o něm neví, no Česko.. S tebou něco je... Šla jsem tam asi tak půl hodiny, ale když už jsem tam došla, chtěla jsem zaklepat, ale dveře se sami otevřeli. Jen jste na ně lehce šáhli a oni se sami otevřeli.. Jako v hororu-.. Podívala jsem se dovnitř a vypadalo to tam jako kdyby to bylo už 100 let opuštěné..

Jap:„Česko?"

Slyšela jsem vlastní ozvěnu.. Tohle není dobré znamení..

Jap:„... Česká republiko!"

Jen ozvěna. Nic jiného jsem neslyšela. Jestli se Česku něco stalo, tak garantuju na to že je to moje vina.. Vešla jsem dovnitř a volala jsem na něho. Nic... Žádná odpověď... Stekli mi slzy po tváři, ale nevzdávám se. Někde určitě bude!... Rozběhla jsem se ven do lesa, protože tam může být taky.

Jap:„Česko!! Kde jsi!!"

Řvala jsem skoro přes celý les a až po chvíli jsem slyšela nějaké zamrčení a zašusťení. Podívala jsem se tím směrem a pomalu jsem tam šla. Několikrát jsem narazila na flašky od alkoholu a asi je tu poblíž Česko. O kousek dál jsem o něco co bylo ve sněhu zakopla a spadla jsem na zem. Podívala jsem se na to o co jsem zakopla a bylo to Česko, který byl ožralý a nehýbal se.

Jap:„Českooooo! Ty jeden.."

On spí a nebo je omámen, ale ožralý bude dost.. Je prosinec a on se vále ve sněhu.. Ach jo... Bude nemocný :')
Vzala jsem ho za ruku a chtěla jsem ho zvednout.

Jap:„Českoooooo >:( Ugh!"

Pustila jsem ho a vzala mobil a zavolala jsem Slovensku. Po chvíli to vzala.

SK:„ Ahoj Japonsko, čo potrebuješ-"
Jap:„Pojď mi pomoct s Českem- Je vožranej a spí ve sněhu, nepohnu s ním-..."
SK:„ Kriste!... Idem ti na pomoc i s moju partú. A kde ste?"
Jap:„Na pokraji lesa... Za jeho barákem-"
SK:„Už viem kde ste...Ideme tam"

Zavěsila a já jsem si sedla na zem.

Jap:„Česko, Česko... Ty to nemáš jednoduché..."

Pootevřel oči a podíval se na mě, jakoby to slyšel. Já jsem se jen lekla a zmlkla jsem.

ČR:„Proč si myslíš... *škyt* že to nemám... *škyt* jednoduché? Lásko?"
Jap:„Jak jsi mě to nazval?!"
ČR:„Hah lásko?"

Zrudla jsem a jen jsem se zasmála. Pohladila jsem ho a on si sedl.

Jap:„Jak ses tu dostal?"
ČR:„Ze zoufalství... *Škyt*"
Jap:„Proč ze zoufalství?"
ČR:„Nikdo mě nemá rád *škyt* :("
Jap:„Ale má.. Jsem tu já, Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko... A tvoje rodina.. Jsme tu jen pro tebe ^^"
ČR:„Vážně?"
Jap:„Joo :)"
ČR:„... Ale co ty tu... *Škyt* vůbec dělá- *škyt* -š?"
Jap:„Noo... Mamka mi dovolila tu zůstat, ale dva měsíce jsem musela být doma... Víš 🥺"

Pohladila jsem ho po hlavě a on mě objal. Zrudla jsem ale je mi to úplně jedno...