V zajetí pocitů (HP FF, #procitto2022)

Luciusova úzkost

Neklidně přecházel po přepychově vybavené ložnici a poklepával prsty o hadí hlavu na vrcholu své hole. Čas večeře se blížil rychleji než by mu bylo milé. Zhluboka se nadechl. Snažil se uklidnit, ale musel to přiznat alespoň sám sobě. Bál se. Hrudník se mu bolestivě svíral při představě, že ho jeho jediný syn zatratí.

Stiskl zuby a snažil se uvolnit. Nedařilo se mu to. Možná jsem to neměl tak odkládat, blesklo mu hlavou, měl bych to za sebou. Došel k oknu a zahleděl se na obzor. Přemýšlel. Vzpomínal.

„Proč musí být můj život jeden velký bordel?“ zamumlal si pro sebe značně nemalfoyovsky. Mohl si to dovolit, byl sám ve svém pokoji, na jediném místě, kde dokázal zcela odložit masku chladného aristokrata. Jeho dětství bylo drsné. Otec mu nedal nic zadarmo a občasné pokusy jeho matky mu život zpříjemnit se nesetkávaly s pochopením. Zamračil se. Věděl, že on sám se k Dracovi nechoval nejlépe, byl přísný a téměř mu zničil život, když po něm chtěl, aby ho slepě následoval. Naštěstí zde byla Narcissa.

Lucius stočil zrak do míst, kde ležel její hrob. Ačkoliv bylo jejich manželství domluvené a oni neměli na výběr, nelitoval. Lepší manželku si nemohl přát. Narcissa byla úžasná žena, která velmi milovala jejich syna. Byla lepší než on. Na rozdíl od něj včas pochopila, že následovat Lorda Voldemorta byla chyba a byla to ona, kdo mu nakonec vtloukl do hlavy nějaký ten rozum. To kvůli ní šel tenkrát za Potterem, aby s ním uzavřel dohodu…

V hlavě se mu mihla vzpomínka. Ta, kde na něj Harry Potter mířil hůlkou a nedůvěřivě ho pozoroval. Nedivil se mu.

Donutil tehdy Severuse, aby mu pomohl. Věděl, že riskoval. Nemohl si být jistý, že ho Severus okamžitě neudá Pánu zla, ale neměl jinou možnost. A ten risk se vyplatil. Harry mu uvěřil a nakonec i Severus přiznal, kde leží jeho práva loajalita.

Zavrtěl nad sebou hlavou. Jak jsem si mohl nevšimnout, že Severus přišel k rozumu mnohem dřív než já? Vážně jsem byl tak zaslepený? Kladl si ty otázky už několik let a vždycky došel ke stejnému závěru. Byl!

Ze zamyšlení ho vyrušil skřítek, který mu přišel oznámit, že večeře je na stole. Přikývl. Už dávno přestal skřítky terorizovat. Ne, že by je začal mít kdoví jak rád, ale byl si jistý, že Harry by jeho dřívější chování rozhodně neschvaloval. A on nechtěl Harryho zklamat.

Což se stane, pokud to Dracovi konečně neřeknu, oznámil si v duchu a znovu pocítil, jak se mu svírá hrudník. Ne, tohle nesmím pokazit, rozhodl se a vyrazil ke dveřím, zatímco se mu hlavou proháněly vzpomínky na všechno, co v životě zkazil.

Slepou poslušnost rodičům si nemohl vyčítat, byl tak vychováván a v době jeho mladosti ho ani nenapadlo, že by se mohl vzbouřit. Otřásl se při představě, jaké by to mohlo mít následky, a na chvíli se zastavil, aby ovládl svůj výraz dřív než vyrazí z bezpečí svého pokoje.

Kráčel chodbou a uvažoval. To, že se přidal ke Smrtijedům, se tehdy zdálo tak jasné, tak samozřejmé, tak správné. Teď už ne. S odstupem času věděl, že to byla největší chyba, jakou v životě udělal.

Málem mě to stálo všechny, na kterých mi záleží, pomyslel si a při té představě jako by pocítil ledovou pěst pevně sevřenou kolem svého srdce. Trvalo mu to dlouho, ale nakonec si připustil, že kvůli své vlastní umanutosti málem přišel o manželku i o syna. A o Harryho, problesklo mu hlavou, když se mu myslí mihly staré vzpomínky. Zatřásl hlavou, aby je odehnal. Vážně nechtěl vzpomínal, jak na Harryho mířil hůlkou s úmyslem ho zabít. Ani na to, jak odporně se k němu choval. Byla to minulost. A pokud to dokázal hodit za hlavu Harry, dokáže to i on, ujišťoval se, ale věděl, že ty vzpomínky nikdy úplně nezmizí, že se zase vynoří v podobě nočních můr, až bude spát a jeho mysl bude nehlídaná. Že se vzbudí zbrocený studeným potem a se srdcem divoce bušícím a v uších mu bude znít Harryho krutý smích, jak se mu mladý kouzelník bude vysmívat za jeho naivní slabost, za to, že si může myslet, že by ho po tom všem mohl mít rád.

Pevně stiskl zuby a zatnul ruce v pěst. Silou potlačil ty představy. Věděl, že Harry by to neudělal, že tohle nebyl jeho styl, ale v podvědomí se toho stále bál. Toho, že ho Harry opustí. Že se mu vysměje. A vlastně by se mu vůbec nedivil…

„Otče?“

Trhl sebou, když uslyšel Dracův tázavý tón.

„Synu,“ pozdravil a vyrovnal tvář do masky klidu a zdvořilého nezájmu. Musím se sebrat, pomyslel si, když si roztrpčeně uvědomil, v jakém rozpoložení ho jeho syn nachytal.

Večeři jedli mlčky. Lucius cítil, jak po něm Draco jakoby nenápadně pokukuje. Snažil se udržet zdání, že se nic neděje, ale nebyl si jistý, nakolik se mu to podařilo. Jídlo nevnímal. Stejně jako šťavnatou pečeni mohl do úst vkládat sousta popela. Chtěl to mít za sebou, ale zároveň by to nejraději stále odkládal.

Koutkem oka zahlédl, jak Draco odložil příbor a prázdný talíř zmizel. Věděl, že je nejvyšší čas. Ráno Draco odejde do Bradavic na domluvenou stáž a on nemohl připustit, aby odešel, aniž by se to dozvěděl. Ne, když byla v Bradavicích Ginevra.

Harry sice tvrdil, že Dracovi určitě nic neřekne, ale on to vážně nechtěl riskovat. Co kdyby se chtěla pomstít, že jí Harryho odlákal? Nebo prostě zapomněla, že je to tajemství, a prozradila to omylem? A když jsem donutil Harryho, aby řekl svým přátelům pravdu, neměl bych teď být zbabělcem, vyhuboval si v duchu, že vůbec přemýšlí nad tím, že by to Dracovi neřekl.

„Počkej, synu,“ zadržel Draca, který se chystal odejít od stolu, a hlas se mu jen nepatrně zadrhl. Teď, musím to udělat teď, povzbudil se. „Musím ti něco říct,“ oznámil, a když Draco zvědavě naklonil hlavu na stranu, zhluboka se nadechl. „Někoho mám,“ začal opatrně a pozorně sledoval výraz na tváři svého jediného syna.

Draco se pousmál a přikývl, aby povzbudil otce, aby mluvil dál.

Lucius cítil, jak mu po zádech stéká ledový pot. Malfoyové se nepotí, napomenul se a roztržitě se zamyslel, kde takovou pitomost vlastně vzal, když důkaz o opaku zcela jasně cítil na zádech.

„Kdo je ta šťastná, smím-li se ptát?“ pronesl Draco téměř formálně, když se ticho prodlužovalo.

Lucius pevně stiskl víčka a snažil se získat nějaký klid. Tohle bude těžké. Nadechl se a otevřel oči. Nespouštěl pohled ze syna, když zcela zřetelně prohlásil: „Harry Potter.“