27 část

112 8 2
                                    

Už byla na odchodu ale nedalo jí to
,,Nechceš pomoct ?"
Zeptala se
,,Ne"
,,Je ti blbě"
Řekla
,,Není a už jdi"
Řekl Adam
,,Adame poznám to zvlášť na tobě"
,,Nic ti do toho není"
,,Je nechci aby to tady s tebou seklo jak tenkrát na bojišti"
Řekla Sid
,,Tady je to trochu klidnější situace nemyslíš ?"
Zeptal se ne moc mílím tónem
,,Jak chceš....ale Petr měl kdysi pravdu to svou paličatostí se jednou zabiješ"
,,Hm"
Bylo jediný co ze sebe Adam dostal Sid ta jeho klidnost vytáčela
,,Kdyby něco zavolej mi...kdykoli"
Řekla věděla že Josef je týden pryč a že se Adamovi ataka jako obvykle rozjede víc
,,Ok ale myslím že to nebude potřeba"
Řekl Sid vzala papírek a napsala mu na něj svůj telefon potom odešla Adam papír zmačkal a chtěl ho vyhodit nakonec si to ale rozmyslel a dal si ho do kapsy kalhot po práci šel rovnou domů a už mu bylo opravdu hrozně do bytu sotva došel a hned musel do postele měl docela hrozivou zimnici a jednu dobu nemohl skoro popadnout dech ráno si v práci vzal volno protože mu bylo jasný že dnes by to nevydržel večer přemýšlel jak nakrmí hady nezvládl se ani najíst sám ale jako by někdo přečetl jeho myšlenky ozval se zvonek

Proč jsme se potkali ?Kde žijí příběhy. Začni objevovat