Trust .

Chapter One

*Flash back*

,,Jak sis mohla dovolit šukat MÉHO přítele!" Zařvala na mě má nejlepší kámoška Amélie.

,,Já-já, nevěděla jsem že máš přítele Amélie, a nevěděla jsem že je to ON" Řekla jsem v klidu.

,,Jasně že jsi to nevěděla! Vždyť ty jsi furt jen ve svým světě!" Řekla, a vytáhla na mě hůlku.

,,Amélie ty víš že to není pravda, vždy jsem tě poslouchala." Řeknu a začnu couvat dozadu.

,,Sračky! Nikdy jsi mě neposlouchala!" Doslova na mě ječela.

,,Víš ty co, asi máš pravdu.. Jak bych mohla poslouchat tebe, a tvoje věčné problémy když bojuji sama!?" Zvýšila jsem trošku hlas.

,,Jsi špatný člověk Elizabeth, zasloužíš si shořet v pekle!" Zakřičela na mě.

,,Jo? Jen protože tebou nejsem tak posedlá, jako ostatní holky? Jen protože, mě nezajímá, že se ti někde udělal pupínek? Popřemýšlej, kdo by měl shořet v pekle, já to nejsem!" Křičím po ní. Kde se to ve mě vzalo? Nikdy jsem nebyla tak naštvaná, nikdy sem necítila tolik nenávisti.
Popadla jsem hůlku, kterou jsem měla v zadní kapse od mých černých džín.

,,Co chceš dělat?" Zeptala se, kapku vystrašeně, Amélie.

Usmála jsem se na ní.

,,Něco co chci udělat už dlouho.. Zabít tě" Řekla jsem v klidu. Bylo to jako kdyby mě někdo ovládal, jako kdyby jsem to nebyla já..

,,Avada-"

*end of flashback*

Vzbudila jsem se doma ve své posteli. Todle se stalo před rokem, přesně před rokem. Od té doby mám depky, měla jsem je už dřív to ano, teď se to ale zvýšilo.

Proč mě nezavřeli? Sama si tudle otázku kladu.. Když jsem vyděla výraz ředitelky, jako kdyby tušila že to udělám. Jediné co paní ředitelka udělala, poslala mě do bradavic. Však v bradavicích mě mohli vzít až na novej rok, což je zítra. Ano ta nehoda se stala ještě o prázdninách, pohádali jsem se doma, tak jsem odejala do Krasohůlek brzy.
.
.
.
.
.

,,Elizabeth máš vše zabalené?" Zeptala se, má matka ode dveří.

,,Ano, ano matko" Řeknu bez emocí.

,,Poslyš, zítra můžeš začít nový život. Máš štěstí, že to nebylo v novinách, takhle o tom teď nikdo nebude vědět." Řekla má matka a opatrně, ke mně přešla.

,,Jo ale proč? Co je na mně tak zvláštního že jsem nešla do azkabanu?" Zeptala jsem se, matce se nahrnuli slzy do očí.

,,Zlato todle ti nemůžu říct, je to pro tvojí bezpečnost" Řekne.

,,Jasný, co by se mi mohlo asi stát" Uchechtla jsem se, matka pouze vstala a odešla.

Bylo to tu, dnes jedu do bradavic.

,,Honem Eliz, jedem!" Zakřičel na mě otec.

,,Jo!" Křikla jsem, a vzala si kufr.

,,No to je dost, že jsi tu!" Řekla  matka, která si obouvala boty když jsem přišla dolů.

Oblékla jsem si mou černou bundu, obula jsem si boty a mohli jsme vyrazit.

Po cestě bylo v celku ticho, podle mě to je kvůli včerejšku.

Občas se chovám, jako nějaký vrah.. Nemusím se tak chovat, já vlastně jsem vrah, zabila jsem mou nejlepší kamarádku, a to vše jen kvůli blbosti.. Nevím po kom jsem to zdědila.. Moji rodiče jsou tak hodný, nikomu by neublížili. Tak co je se mnou špatně? Občas taky přemýšlím jestli nejsem adoptovaná.. Hodněkrát jsem se na to i ptala vím, že by mi to jen tak neřekli, ale za pokus to stálo.
.
.
Tak a bylo to tu, stála jsem před bradavickým vlakem osobně.
Nohy se mi klepali. Snad mě přijmou.

,,Kdyby jsi něco potřebovala, kdyby ti došla pasta, cokoliv, vložky, tak nám napiš" Řekla má matka, a jak bylo ve zvyku co nejvíce nahlas.

,,Ježíš mami, neřvi tak! Jo napíšu vám." Řeknu a po dlouhé době, jí obejmi.

,,Měj se dobře dceruško, nedělej blbosti." Řekne táta. To se mu lehko řekne, já se neumím ovládat haló. Několikrát jsem se jim snažila vysvětlit, že je se mnou někdo propojený, oni se mi ale jen vysmáli do obličeje a neřešili to.
Obejmula jsem ještě otce, a odešla jsem.

Chodila jsem úzkou chodbou vlaku, snažila jsem se najít volné kupé, nebo aspoň kupé kde není 10 lidí.

Vzdala jsem to a zahučela do prvního kupé, který mi přišli pod cestu.

,,Ahoj, můžu si sem sednout?"Zeptala jsem se když jsem tam zahučela, při mém štěstí, tam byli jen 3 lidi.

,,Jo klidně" Řekla holka, a usmála se na mě.

Hodila jsem kufr na "políčku" nad sedadlem, a sedla jsem si hned pod něj.

,,Jsem Elizabeth Quinn" Představím se, a usměji se.

,,Já jsem Hermiona Grangerová, těši mě" Představila se brunetka.

,,Já jsem Ron, Ron Weasley." Řekl, Zrzavý kluk utrápeně.

,,Já jsem Harry Potter." Řekl kluk, který seděl vedle mě.

,,Jsi tu nová, nikdy jsem tě tu neviděla." Zeptala se Hermiona.

,,Ano jsem" Odpověděla jsem jí, a usmála jsem se.

,,Přestoupila jsi?" Zeptala se Hermiona.

,,Jo, chodívala jsem do Krasohůlek." Řeknu. Chvíli mi zmizí uměv, ale hned ho vrátím.

,,Oo co jsi provedla?" Zeptal se Harry.

,,N-nic, nelíbilo se mi tam." Řeknu, je to vlastně pravda, bylo to tam strašné.

,,Aaaha" Řekl Harry.

Po zbytek cesty, jsme byli už všichni potichu.

Ahoj, máme tu první díl. Zatím je to o ničem, ale až potká Draca a jeho crew, tak se to teprve rozjede.