Trust .

Chapter Two

,,Elizabeth vzbuď se!" Třásla se mnou Hermiona.

,,C-co se děje" Zeptala jsem se rozespale, Hermiona se tvářila vyděšeně.

,,Už tam budem, musíš si obléknout hábit." Řekla. Já jsem si už myslela že už někdo zapálil vlak, a ona je vyděšená kvůli hábitu.

,,Jo, kam mám jít?" Zeptala jsem se, když jsem se natahovala pro kufr.

Černou látku jsem vyndala, a kufr zase dala na místo, jako byl předtím.

,,Půjdu s tebou, ještě ho taky nemám na sobě" Řekne, pouze přikývnu a nechám se vést.

,,Tady to je, je tam dost místa pro dva lidi, pokud ti to nevadí, samozřejmě se otočím, bylo by to tak rychlejší víš.." Řekla.

,, Jo v pohodě, přeci jen jsme obě holky ne?" Řeknu a ona se na mě usměje.

Vlezeme si do "kabinky" nebo spíše na záchod, a každá se převlečem do svých hábitů. Když se převlečeme, tak jdeme zpátky do kupé.
Sleduji krajinu, a jen čekám až se vlak zastaví, po 5 minutách se vlak zastavil, a já si vzala svoje zavazadlo.
Vystoupila jsem z vlaku a úplně nevěděla kam mám jit nebo co mám dělat.

,,Elizabeth!" Zakřičel na mě někdo, hned jsem se otočila za hlasem. Kulhavou chůzi za mnou šel obr, to bude určitě Hagrid!

,,Ty jsi Elizabeth Quinn?" Zeptal se mě, já jen kývla.
,,Fajn pojď za mnou." Řekl a rozešel se někam k vodě.

,,Kam jdeme?" Zeptala jsem se, Hagrid se na mě otočil a řekl.

,,Pojedeš se mnou a prvňákama, protože jsi nová musíš se držet u mě aby ses nestratila." Řekl, zatímco mluvil jsme došli k loďkám.

V loďce jsem jela, já, Hagrid a nějaká prvňáčka.

Loďka sama od sebe zastavila, já a ostatní co jsme v ní byli jsme vylezli. Šli jsme dlouhou chodbou a po schodech, když sme konečně dorazili k velkým dveřím.

,,Tak já se od vás odpojím, držím palce." Řekl mi Hagrid a vešel do velkých dveří, po chvíli ze dveří vyšla starší dáma.

,,Vítám vás ve škole čar a kouzel, mé jméno je Minerva McGonagallová. Až vám řeknu půjdeme do těchto dveří, a tam vás rozdělíme čtyř kolejí, Havraspár, Mrzimor, Nebelvír a Zmijozel" Řekla mile.

,,Elizabeth, ty přijdeš až na tebe zavoláme." Řekne ke mně.

,,Tak, jdeme" Rozkáže a všichni se za ní ženou, já tam jen stojím za dveřmi.
Po nekonečném čekání, konečně uslyším své jméno, tak se rozhodnu vejít. Pomalu otevřu velké dveře, tak se mi naskytne pohled na všechny lidi kteří sem chodí. Pomalu procházím uličkou, až k profesor McGonagallové.

,,Posaď se" Přikáže mi a pokáže na židličku před ní, já ji poslechnu a posadím se, profesorka mi dá na hlavu klobouk, který zařazuje lidi do kolejí.

,,Aaaaa! Další Quinn! Tvůj táta byl zmijozel.. Jsi celá po něm, ovšem je v tobě i trochu dobra, to máš po matce. Matka byla Nebelvír, ať je to tedy...... ZMIJOZEL!" Vykřikl a profesorka mi sundala klobouk.
O čem to mluví? Táta byl Nebelvír jako matka.. A táta není zlý. O čem to ten klobouk sakra mluví?
Šla sem si sednout ke stolu úplně do zadu, nechtěla jsem společnost, akorát bych musela zase předstírat.
Jako večeři jsem si, dala malý plátek masa a trochu kaše.
Dojedla jsem akorát, když všichni odcházeli, takže jsem se k nim zařadila. Před obrazem nějaká holka řekla kód který jsem ale já neslyšela.
Ve společenský místnosti bylo docela rušno. Bylo to zelené a docela moderní, moc se mi to tam líbilo, jediný co se mi nelíbilo byla představa že tady stála třeba Belatrix.. To mě děsilo.

,,Je tu někde Elizabeth Quinn?" Řvala nějaká holka.

,,Tady" Křikla jsem na ní, ona se na mě otočila a šla ke mně.

,,Ahoj, jsem Evelin Walker, jsme spolu na pokoji, taky ti mám ukázat školu a všechno." Řekla šťastně.

,,Ahaa, a kde máme pokoj?" Zeptám se, chtěla bych si vybalit.

,,Tudy." Řekne a vede mě, jdeme po schodech a pak dlouhou chodbou.
,,Tak, tady je to." Řekne a otevře dveře. Pokoj byl jak jinak než v zelené barvě, byli tam 3 manželské postele, nad nima byli závěsi. Usoudila, jsem, že tady spí ještě jedna osoba.

,,Kdo je tu s námi?" Zeptala jsem se, protože tam bylo trapné ticho.

,,Pansy Parkinson, moje nejlepší kamarádka." Řekne a usměje se na mě a já na ní.

,,Jdu spát" Řeknu a usměju se na ní, ona kývne.

Převléknu se a lehnu si.
Neusnu však hned, přemýšlím nad tím co mi klobouk řekl, nevím co to má znamenat, ale já na to přijdu.