Žij sen svého dětství

Útěk

Tak tady je další ubohá část ..doufám, že alespoň někomu se to líbí?

17.listopadu 2031 19:41

Bezva, povedlo se! Utekla jsem bez sebemenších potíží. Nechápu, proč jsem neutekla už dávno. Jo ..vlastně vím. Bylo mi tam fajn.. Jídlo, postel a knihy - nic víc sem nepotřebovala, teda, až do té doby, než jsem začala myslet na pomstu.

Ale každopádně, musím zmizet ..a to rychle. Tady v parku jsem na očích. A taky bych si asi měla co nejdříve koupit nějakou barvu na vlasy nebo něco takového.. vsadím se, že za pár hodin bude můj obličej ve všech novinách i v televizi. Nechci aby mne našli a nechci ani pomyslet na to, co by se mnou provedli, kdyby mě chytili, ale to se nestane! Ne dokud budu naživu ..až chcípnu, tak si se mnou můžou dělat co budou chtít.

Naproti mě jdou nějací chlápci, asi bych se měla zdekovat a najít si úkryt.

17.listopadu 2031 20:19

Nemám ponětí, kde to jsem. Musela jsem se ztratit, když jsem se snažila ztratit těm čtyřem hajzlům. Jo ..ti jak šli naproti mě v tom parku. Jakmile jsem zavřela deník, a zvedla se, že se vytratím, začali na mě křičet a já utíkala pryč. Rozeběhli se za mnou a já běžela ze všech sil. Jsem si jistá, že bych je zvládla, ale nechci a nemám zapotřebí se dostat do problémů, kor, když jsem na útěku. Zatáčela jsem do všech možnejch uliček, ale ne a ne se jich zbavit. Nakonec jsem se ocitla ve slepý uličce a já věděla, že to není nic dobrýho. Z tašky jsem si vyndala dýku a čekala, než dorazej.. ale nic. Pomalu a tiše jsem se šla podívat z uličky, ale tam byla jen prázdná ulice osvětlená pár lampami. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce ..ne že bych se bála, to ne, jen jsem prostě neměla náladu na rvačky.

A k tomu jsem právě někde a nevím, kde to někde je... Je to takové malé náměstíčko a já se ukrývám v temný uličce, kde nejsou lampy. "Teď musím žít na vlastní pěst" říkám si dokola. Je tu pár hospod, dokonce je támhle i bordel! Proboha, kam jsem se to dostala!

Před tím jsem tam zahlédla nějakej obchůdek, že má ještě otevřeno, tak se tam zajdu podívat.