Žij sen svého dětství

Pouhá skutečnost

Je to moje první historka co píšu, tak snad se vám bude líbit ..rozhodně budu ráda za všechny vote i coment (snesu i kritiku, ráda se poučím ;)), i když si nemyslím, že to za to bude stát. :D ...

17. listopadu 2031 12:34

Dnes je ten den! Dnes to udělám. Odejdu a už se sem nikdy nevrátím. Alespoň do té doby, než najdu vraha svých rodičů. Až ho najdu, tak ho budu mučit, ..až ho najdu, udělám mu to, co provedl on sám. Dám mu ochutnat jeho vlastní medicínu! Schválně, jestli se mu to bude líbit. A víš proč to udělám? Protože mi to sebral. Měla jsem to být já, kdo je zabil a ne ..ten koho hledám.

Jeden háček. Netuším, kdo to je. Nevím, zda-li to je žena, muž, starý nebo mladý. Netuším, ale zjistím to. A pak ho zabiju vlastní rukou. Bude trpět a já se budu bavit. Budu sledovat, jak duše opouští bezvládné tělo a jak se z očí vytrácí život.

Nevěřím, že bych se nad ním slitovala, už teď ..teď, právě v tuto chvíli mám plán, jak ho budu mučit.

Nejdříve si vychutnám jeho strach, pak mu odřežu všechny prsty...budu se bavit. Bude trpět a já se nemohu dočkat až mu svou dýku vrazím do břicha a budu čekat, než vykrvácí.

17.listopadu 2031 17:54

Tak jo, jsem připravená. Mám všechno co potřebuju. Pod postelí mám schovanou černou tašku. Vzala jsem jen to potřebné - peníze, které jsem ukradla strážníkům, když přišli, nějaké oblečení a svou dýku.

Za pár minut přijdou ..zkontrolovat, zda-li jsem ..jestli sem nezdrhla. Mám to promyšlené. Až budou odcházet, vezmu druhému strážníkovi (vždy chodí dva) klíče z kapsy. Během těch pár let tady jsem se naučila krást. Počkám, než si jako obvykle zajde pro kávu do automatu za rohem. Poté potichu odemknu, otevřu dveře, zavřu a zamknu. Klíče mu položím na stůl. A pak uteču.

Mám ještě chvilku času. Nevím co bych dělala, kdybych neměla svůj deník. Je to můj život na papíře. Každou chvilku sem něco zapisuju. Ale teď už musím jít. Už jsou tu ..tak, drž mi palce!

Je to nic moc, tak se omlouvám..