Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

2 - Lady Thálie McKezie Tashnunnson Crouf

Podkovy koní už byly slyšet na pevné půdě cesty k hradu.

Můj tep se stále zrychloval. Nejraději bych ze sebe v tu chvíli strhala šaty a utekla někam do daleka..

To ale bohužel nešlo, musela jsem se předvést jako důstojná mladá dáma.
Všechno bylo nazdobené, nebo, abych pravdu řekla, přezdobené.
Kam jsem se podívala byly vidět květiny. Nesnažila jsem se ani ocenit snahu zdejších lidí, pohlížela jsem na to se skřiveným výrazem ve tvářích. Růže jsem nesnášela, možná proto, že v růžích leželo nebohé tělo mého tatínka a nebo proto, že jako malé dítě jsem byla odkázána na to, hrát si sama se sebou, a tak jsem se jednoho dne rozhodla udělat si z růží náhrdelník. Honosný a bohatý na květy. Ovšem následkem byl můj krk, celý od krve.
Když jsem tehdy přišla domů matka neprojevila žádnou starost, vyčítala mi, že mé chování nebylo ženské. Hodila po mne tehdy kus látky se slovy
‚'Otři si svůj krk, umažeš si šatstvo.''
Růže hrály v mém životě opravdu velikou roli a kladla jsem k nim samotným hluboký odpor.

‚Podívej co všechno je zde kvůli tobě, prozradila jsem jim tvé oblíbené květiny.'' Vyrušila mne moje tuze milující matka.
‚'Ach matko, jak jsi dobrosrdečná, znáš mne , skutečně víš co miluji.''
Má slova doprovázel ironický úsměv i tón.

‚'Pamatuj na to, že jsi z dobré rodiny a snaž se být milá, snaž se být mou dcerou.''
‚'Vždy jsem byla tvou dcerou,... bohužel.''
‚'Takové chování si vyprošuju –‚'
Než stačila dodat cokoliv dalšího, nebo připojit fyzický kontakt s mou tváří, menší baculatý muž otevřel dveře našeho kočáru a uklonil se.
‚'Vážené dámy. Vítáme vás v CastleCrouf.''
Zachránil tím mou tvář od červené stopy.

Zavřela jsem oči a třikrát se hluboce nadechla svírajíc svůj přívěsek štěstí.
Přiložila jsem ho ke svým ústům a políbila.
‚'Přines mi štěstí, ať zvítězí spravedlnost.'' Zašeptala jsem sama pro sebe.

Snesla jsem své drobné tělo dolů z dřevěné vyvýšeniny, která byla připojena k našemu kočáru pro hladší vystoupení.Cítila jsem zvědavé pohledy všude po těle. Bylo ticho. Okolní obecenstvo bylo znovu tvořeno jen muži, žádná žena. Jejich pohledy mne obtěžovaly, ale snažila jsem se to nedávat znát. Zachovávala jsem si svou kamennou tvář hrdě vztyčenou nahoru, ale ve skutečnosti jsem v sobě neměla ani maličkatý náznak hrdosti, spíše stud.Stud za vše co se právě dělo.Dokonce i mně došly nápady a tak jsem jen postávala s mou matkou po boku, obě ruce plné s držením mé těžké svatební sukně, jejíž spodničku museli sluhové nést též s plnýma rukama.Má matka přehlížela tomu klidu, který zde panoval.
Neměli jsme být očekávané? Vítané a milované, jak mi slibovala?Mé překvapení bylo, když mi hruď neproťal hořící šíp, protože výrazy všech okolo vypovídaly, že by to nejraději jeden do posledního udělali.
Křečovitě jsem se usmála a šťouchla do matky.‚'Jsme očekávané, kde je Lord Brian Crouf ?''Chvíli bylo hrobové ticho. Jejich zraky se na chvíli podívaly po sobě, když konečně někdo promluvil.Někdo stojící daleko v davu.Lidé začali tvořit velikou mezeru do které by se vešlo tucet kočárů.‚'Madam.''Z davu vystoupil velmi vysoký, pohledný mladík s hrubým hlasem.
Stála jsem tam a hleděla na svého budoucího manžela, on mi však můj zvědavý pohled ani na chvilku neopětoval.Opravdu byl tohle muž se kterým jsem měla strávit už zbytek svého života?Muž, kterému jsem měla zajistit dědice a husu, která bude vládnout po jeho boku?Jeho šedivé oči byly tak nesmírně chladné, že při delším pohledu do nich jsem se otřepala zimou.Bylo mi ze všeho mdlo. Měla jsem dost práce udržet své tělo na nohou.Oříškové vlasy se mu kroutily v malých prstýncích kolem uší.
‚'Lorde.'' Uklonila se matka se svými ohavnými šaty.‚'Zde vám poskytuji první pohled na vaši nastávající.''
Myslím, že se hodně přemáhal, ale nakonec se otočil.Svůj pohled držel upřený v mých očích, dlouhou nekonečnou, pro mne, unavující dobu.‚'Má madam, srdečně rád vás poznávám.'' Políbil mou ruku.‚'Jste skutečně tolik překrásná jak mi v dopisech uváděla vaše drahá matka.'' Pokynul pohledem po matce, jejíž úsměv byl od ucha k uchu. Doslova. Nesnášela jsem její úsměv snad více než ji samotnou.Proto jsem se odvrátila od ní zpět ke svému budoucímu lordovi.Nevydala jsem ani hlásku, můj pohled spočinul na mou ruku, kterou on tiskl ve svých dlaních.

‚'Drahocenný lorde, ocenila bych, kdyby vaše dlaně pustily mou urozenou ručku.'' Zmohla jsem se po chvíli na odpověď.
‚'Thálie!'' Okřikla mne matka.Nevěnovala jsem jí pozornost.‚'Myslím, že takových věcí bude po svatbě ještě dosti.'' Vyňala jsem své prsty z pevného sevření a sklopila hlavu.
‚'Thálie, co to má znam-‚''‚'Vaše dcera má pravdu, madam.''Vzhlédla jsem a nérvózně se usmála jako poděkování za umlčení jejích slov.Můj úsměv byl opětován ale na jeho tváři přeběhlo i cosi strašidelného, možná ututlávaný hněv?
Začalo mi být chladno.‚'Bude nám ukázán hrad?'' Sebrala jsem odvahu a položila otázku, při které si mne všichni přeměřili jako trestance.
‚'Zajisté.'' Zareagoval lord rychle.Nabídl mne a mé matce rámě, které jsem odmítla. Nebylo v mém plánu se nechat rychle stáhnout na stranu poslušné paničky.
Kráčela jsem sama v ústraní všech. Neobdivovaná, zatracená a utichlá šedá myš.Měla jsem být středem pozornosti, ale to se mi nezamlouvalo. Má maličkost o to jednoduše nestála.Myšlenky mi proudily hlavou nezvratnou rychlostí, nestačila jsem je vnímat, bylo jich tolik najednou.Cítila jsem horko po celém těle a těžce se mi dýchalo.Pohyb s tak těžkými šaty byl složitý, otírala jsem ze svého čela pot. Sukně se spodničkou mne táhla k zemi a každým krokem mi bylo hůř a hůř. Jakoby mne k zemi táhl obrovský balvan.
Mou hlavní otázkou bylo, jaký asi bude manžel? Beru si někoho úctyhodného, kdo se ke mne bude chovat jako k pokladu? Či naopak někoho, kdo mne bude brát jako kus hadru? 
‚'Slečno, jste v pořádku?'' Zezadu ke mně přistoupil postarší muž a starostlivě na mne pohlédl.Nevnímala jsem jeho přítomnost, okolní svět byl rozmazaný, jediný zvuk který mi byl povědomý byl vlastní přerývavý dech. Ruce sepjaté a křečovitě tisknuté na prsou.Slzy valící se nekontrolovaně z mých očí.Zatmělo se mi před očima. Cítila jsem tvrdý náraz a pak ticho, nicota. 
‚'Slečno Thálie, slečno, haló.''Nade mnou se skláněly samé neznámé tváře a křísili mne. Starostlivé výrazy najednou vyplnila zmatenost, hned potom co jsem pootevřela obě oči.
Rychle jsem se zvedla i přes nesnesitelnou bolest vystřelující v mém zátylku.Ruka, kterou jsem se snažila nahmatat bolest se zbarvila dočervena. Tmavě rudá tekutina mi ušpinila šatstvo.
‚'Nic mi není,.. já .. já.. jen se mi zatočila hlava.'' řekla jsem potichu skrývajíc zděšení.‚'Thálie, jste v pořádku?'' Přiřítil se k hloučku kolem mne i lord Crouf s mou matkou v zádech, která projevovala patřičný nezájem.Přikývla jsem a kráčela dál, dělala jsem, jakoby se nic nestalo.‚'Myslím, že jsme se ještě ani jeden druhému nepředstavili a to máme být za pár chvil manželé.'' Zjevil se znovu lord Crouf po mém boku.‚'Slečno, vím že nejsem někdo, koho by si vaše dušička vysnila, ale musíte si mne vzít, ani já nejsem příliš nadšený, ale je to tak. A pokud se po dobu našeho manželství budete chovat jako venku, neručím za své chování, nic takového trpět nebudu-''Jeho vyjadřování mne rozzlobilo, ale neodpovídala jsem.Byl to takový můj osobitý trest pro druhou stranu, vyjadřovala jsem tím svou největší zlobu, nic neříkáním.

Po chvíli jsem to, ale opravdu nevydržela.‚'Nemíním se podřizovat, berete si mne i s mým chováním.'' Opáčila jsem stroze.‚'Uvidíme jak se budete chovat po pár dnech zde. Ale já jako váš manžel nic takového nestrpím. Má žena se nebude chovat jako husa.''
‚'Po vašem boku by byla husa každá.''
‚'Co si to dovolujete?''
‚'Jak jsem říkala, nemíním se podřizovat.''
Věnoval mi naštvaný pohled, ale než stačil něco říct, došli jsme do velikého sálu, daleko před námi stál farář. Nechtěně, ale nuceně jsem se zavěsila za jeho rámě.Kráčeli jsme tam oddáni svému osudu.
‚'Thálie, vy krvácíte.'' Ozval se vedle mě starostlivě.Vytáhl z kapes sněhově bílý šátek a podal mi ho.
Nenápadně jsem jej přiložila na svůj zátylek a jemně tiskla.Za nemalou chvíli jsem pocítila úlevu od bolesti a než jsme došli k faráři lhostejně postávajícímu u nízkého oltáře, cítila jsem se mnohonásobně lépe.

‚'Lady Thálie McKenzie Tashnunnson, slibujete že svého muže budete hluboce ctít a respektovat při všem co udělá, milovat v dobrém i ve zlém.''‚'Já Thálie McKenzie Tashnunnson přijímám jméno Crouf k tomu svému, jako důkaz mého souhlasu ke všem právě proneseným slovům''
‚'Lorde Briane Croufe, slibujete že svou ženu budete milovat v dobrém i ve zlém , ctít ve všem co se stane?''
‚'Já Brian Crouf slibuji, že Vás Thálie McKenzie Tashnunnson Crouf budu milovat a ctít v dobrém i ve zlém.''‚'Nechť Vám bůh žehná při všech vašich cestách. Nyní se polibte.''Nervózné se ke mně naklonil a krátce smočil své rty v těch mých.
‚'Stůjte bok po boku, jako silný muž a stejná žena, žehnám vám. Prohlašuji vaše manželství za uzavřené.''
Celý sál opakoval farářova slova.
‚'Bok po boku jako silný muž a stejná žena, žehnáme vám.''‚'Bok po boku jako silný muž a stejná žena, žehnáme vám.''‚'Bok po boku jako silný muž a stejná žena, žehnáme vám.''‚'Bok po boku jako silný muž a stejná žena, žehnáme vám.''
A tak jsem se v jedné chvíli stala někým úplně jiným.Minulost neexistovala, jiný začátek, jen stále nevím jestli dobrý, nebo zlý.