Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

6

Zamyšlení z mé mysli vypadlo, až ve chvíli kdy jsem uslyšela křik.

Gabriella se celá vyděšená sesunula k zemi.

‚'Co se děje?''

Musela jsem se poptat, protože jsem byla skutečně několik málo minut mimo situaci.

Třesoucími se prsty ukázala před sebe. Mně nezbylo nic jiného, než se smát, nebylo to ani vhodné, protože mě okamžitě propalovala svým nechápavým pohledem.

‚'Má drahá, představuji ti motýla.'' Dramaticky jsem pokynula rukou.

‚'Mot-?'' Zasekla se a pozorovala ho s rozvahou.

Viděla jsem v tom sebe jako malou holku a znovu jsem se podvědomě vrátila ke vzpomínkám.

Pozorovala ta pestrobarevná křídla s ohromením.

‚'Odkud to znáš?''

Zarazila jsem se, nechtěla jsem hovořit o svém otci, snažila jsem se to zamluvit.

‚'Je krásný, že?'' Pousmála jsem se na ni a ona jen nepřítomně pokývala hlavou.

‚'Existuje více druhů, oči by ti přecházely z jejich barev.''

Žádná odezva na můj pokus o rozhovor.

‚'Thálie, ptám se znovu, odkud to znáš?''

Beze slova otevřu se zaskřípěním chodební okno a nalákám barevného motýla ven, když zavřu, nadechnu se abych byla dostatečně připravena ji odpovědět bez zbytečných vzlyků.

Pohlédne na mne s tázavým pohledem.

‚'Můj otec, zajímal se o přírodu...''

Snažím se potlačit slzy ale nedaří se.

‚'Omlouvám se ti, těžko se o tom mluví, Gabriello, moc mi chybí lidé, kteří ke mně byli hodní.''

‚'Ššš''

‚'Až měsíc dostane vrcholu ty ucelíš co ztratilo se. Dopadne to dobře.''

‚'Ničemu nerozumím, vážně ničemu.''

Vzpomněla jsem si na svou kamennou mysl, otřela si slzy a pomalu dýchala.

‚''Opravdu se v hradu nenachází jediná léčitelka?'' Zeptala jsem se zoufale ve chvíli, kdy mi naše bloudění po chodbách připadalo únavné.

‚'Vlastně ano, jedna tu je.''

Otočili jsme se spolu s Gabriellou za hlasem vycházejícím z dveří vedle nás.

Postával tam ten mladší ze strážných.

‚'Prosím, pokud nám pomůžete budu vám do smrti vděčná.''

‚'Myslím, že s vaší prořízlou pusou mi vaši vděčnost do smrti ani nestihnete splatit.'' Pobaveně se zasmál, ale hned na to zase zvážněl.

Pomohl mi podepřít oslabenou Gabriellu a dovedl nás do další části široké chodby.

Zastavili jsme se a on bez váhání zaklepal na masivní dveře

Otevřela je postarší baculatá žena a jakmile nás uviděla, její úsměv opadl.

‚'Jaydene, drahoušku.''