Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

13

‚'Stále jste oslabená, slečno, sedněte si.''

‚'Nemohu už dále marnit čas, má poprava bude za několik hodin, já ještě nechci umřít, pane Croufe.''
Začala jsem zoufale vzlykat, protože poprvé od té doby mi došlo, jak moc jsem na smrt mladá. Neuvědomujete si strach který vás uvnitř ničí, dokud není pár chvil do vaší smrti, mluvíte hrozně jednoduše, že smrt je lehká a prostě se stane, ale já o tom najednou začala přemýšlet víc, jaké to asi bude, být popravena, příkazem vlastního manžela, ale možná se tam nahoře setkám s tatínkem a už mne nebude nic tížit. Jen musím být silná, hrdá i před svou smrtí.


‚'Má drahá, již dnes se koná ta hrůza?''


‚'Ano již dnes, ovšem nikdo nebyl tak statečný mi sdělit kdy.''


‚'Thálie, není moc možností jak se odsud dostat.''


‚''Víte, přemýšlela jsem, má maličkost nechce utéci, počkám zde, dokud pro mne nepřijdou a pak jednoduše odejdu, navždy.''


‚'Nesmíte takhle hovořit, nesmíte být smířená se svým koncem, to se vám nesluší.''

‚'A mám snad na výběr, říkáte ? I přes to, že jste mi před malou chvilkou pověděl, že není šance jak utéci?''

‚'To jsem neřekl, pouze že není příliš možností.''

‚'A v tom je snad nějáký rozdíl, pane Croufe?''

‚'Vlastně, při obou z možností vám půjde o život.''

‚'Takže jsou jen dvě ?''
Zamyšleně hleděl do země a přitom si mnul kořen nosu, nevěděla jsem nad čím bádá, ale na malou chvíli přestal vnímat okolní svět, a svět přestal vnímat jeho, jakoby tam nebyl.

‚'Promiňte?'' Probral se znovu k životu a bylo vidět, že svou otázku myslel vážně.

‚'Ano?''

‚'Co jste říkala, můžete to zopakovat?''

‚'Oznamovala jsem, že možnosti jsou pouze dvě.''

‚'To vskutku né, má drahá Thálie, možností je spoustu, vám souzeny jsou pouze dvě, pro ženu jako jste vy.''


‚'Co mi tím chcete říct?!'' Osočila jsem se hlasitě. Vždy jsem nenáviděla, když mou maličkost někdo přirovnával k ostatním slabým, bezbranným ženám, které ve vážných situacích nezmůžou vůbec nic a bojí se si zamazat ruce. Nepatřila jsem k takovým ženám, jsem silná.

‚'Chci vám pouze povědět, že pro ženu jako vy, Thálie, se nehodí mít na rukou něčí krev.''

‚'Ani pokud mi jde o život, myslíte si, že člověk jednající v zoufalství, bude řešit, že má na rukou smrt cizího člověka, který může za to, že jsem ve vězení?''

‚'Chcete mi tím říci, že máte v plánu zabít mého jediného bratra?''


‚'Copak jste tu poslední měsíce nepobýval? Nepamatujete se co vám provedl, jak hnusně se k vám choval, jak hnusně se choval k ženám?!''

‚'To jistě pamatuji, ale pokud by jste ho zabila, snížila byste se na jeho úroveň a to vám já nedovolím, rozumněla jste mi?''


‚'Nebudu se zařizovat podle někoho jiného, vždycky jsem jednala podle sebe!'' Vykřikla jsem bezmyšlenkovitě, bez ohledu na to, jak špatně to bude znít.

‚'V tom je možná vaše chyba.''

‚'Existují lidé bez chyb?''


‚'Jste příliš sobecká.''

‚'Jak myslíte, odsoudit ženu ve vězení, která touží po pomstě nazývat sobeckou je podle mne příliš.''


‚'Nedivím se svému bratrovi, ani jeho chování k vám.''

‚'Uhodil by jste mne?''


‚'Váš jazyk potřebuje zkrotit!''

‚'Nebudu držet pusu jen protože jsem žena, i my máme právo vyjádřit svůj názor, jsme také lidi, jako vy a jako všechno obyvatelstvo! Také máme vlastní jednání, úsudky chování, stejně jako vy – muži, ale jakou váhu mají naše slova pokud jsou zde pořád lide, tedy převážně muži, abych byla přesná , kteří budou brát naše názory na lehkou váhu a pouze si z nich utahovat?!''


‚'Ale je vaší povinností držet pusu! Tohle nebudu tolerovat!''

‚'Teď mluvíte stejně jako váš bratr!'' Má pusa už neznala hranic, chtěla jsem se vykřičet, vykřičet mu do obličeje všechno, co si myslím.


‚'A vy se chováte stejně jako půlka skotských slepic!'' 


‚'To jste přehnal, nemůžu být sevdána s někým, kdo uráží můj lid!''

‚'Také nejste, jste sevdána s mým bratrem a to je, milá Thálie, mnohem horší!''

‚'Jste oba stejní, ale nemám vám to za zlé, protože jdete s ostatními, bojíte se změny, bojíte se brát ženy vážně!'' Věděl že mám pravdu, jen se příliš bál na to, aby to mohl přiznat.


‚'Kdybychom brali ženy vážně, žijeme v jednom velkém nevěstinci!''

‚'Všechny ženy se nesprávají jako neřestnice!''

‚'Vy ano!''

‚'Přirovnáváte mne k děvkám? Nepřijde vám to příliš?''

‚'Ani omylem!''

‚'Co vás k tomu vede?''

‚'Jen děvky jsou hodeny otevírat si pusu na muže, následně přes ní ovšem dostanou!'' Rozkřikl se a já v něm na okamžik viděla jeho bratra, jeho krutého bratra, který jedná bez jakéhokoliv slitování.

‚'Jste jen ubohý bastard!'' Plivla jsem mu do tváře.

Otřel si obličej hřbetem ruky, jeho obličej se tvářil překvapeně, ale uvnitř v něm bublal vztek. Ne na mne, ale na sebe, věděla jsem to. Ruce zaťaté v pěst jejichž kůže se měnila v bílou díky síle jakou tlačil prsty k sobě.
Zrychleně dýchal a vypadal, jako by měl každou chvíli udeřit sám sebe.Byla jsem si naprosto jistá, že by mi nikdy neublížil, i když se ve slovních obratech choval jako jeho bratr, rozhodně nebyl tak zlý.Zářila z něj dobrota, kterou ovšem nedával příliš najevo, chtěla jsem v něm číst jako v knize.

‚'Omlouvám se, má drahá.''
Pohlédla jsem na něj s jistotou, věděla jsem, že se dříve nebo později omluví.

‚'Myslím, že už bych měl odejít pryč.''
‚'Jak je libo.''


S těmito slovy jsem se otočila a utíkala k mřížím mého vězení.
‚'Pusťte mě vy bastardi!''

‚'Uklidni se nám holubičko, královo nařízení zní, že pokud budeš dělat bordel, s jistotou půjdeš na řadu dřív!'' Zakřičel na mě ten strážný.

‚'Tak či tak zemřu! Své názvy jako holubička a podobně si můžeš strčit doprdele!'' Nelitovala jsem toho, co jsem právě řekla. Ale byla jsem vděčná svému otci, že mne brával do hospody na veselky. Muži s alkoholem někdy dokáží být opravdu vulgární a tehdy se to pro ouška malé holčičky nehodilo, jak říkávala matka, ale nyní jsem za to všechno byla nesmírně vděčná. Ten strážný totiž nemohl uvěřit vlastním uším, malou chvíli na mě překvapeně koukal, neschopen slova.
Ale nakonec se vrátil zpět na zem a začal jednat.

‚'Ty krávo jedna blbá! Udělala sis to sama!''
Odemknul mříže a dal mi ránu pěstí.Cítila jsem ten tvrdý náraz, nejdříve o jeho ruku a v pozdější chvíli a studenou zem.Sykla jsem bolestí, u nosu jsem cítila známou tekutinu.Krev byla všude.‚'Zemřeš tak či tak, pokud tě nezabiju hned na místě, pak si rozmyslíš to s tvým otevíráním huby!'' Odpliv si vedle mě.

___________

Chtěla bych vám nesmírně moc poděkovat za jeden tisíc reads, znamená to po mě skutečně moc a jen mě to nutí k tomu, v tomhle příběhu pokračovat!