Luck or bad luck? [dokončeno]

#12 "Clarku!!"

Rukama jsem si přikryla pusu a skrz prsty a se slzami v očích jsem ze sebe nedostala nic jiného než: "To si ze mě děláš prdel...!"

Rozbrečela jsem se jako malá holka. Nehybně jsem seděla na posteli a brečela. Clark si přede mě klekl, odtrhl mi ruce z obličeje a chytil mě za zápěstí. Jen se na mě díval a neustále opakoval:

"ššš... to bude dobrý!"

Ne, nic nebude dobrý.

Prohlédl si mé zápěstí a něco ho na něm zarazilo. Nevěděla jsem co, ale pak mi to došlo.

"Od čeho máš ty jizvy?!" zadíval se na mě nechápavým pohledem.

Jen jsem se na něj dívala a nebyla jsem schopná mu odpovědět. Stále se na mě díval a chtěl odpověď. Bála jsme se, strašně jsem se bála. Co udělá když mu řeknu pravdu? Mám mu lhát? Ale co mu řeknu? Můj pláč ale nepřestával. Rozhodla jsem se mu říct pravdu.

"Já... já... já jsem se.... Já jsem se řízla," vykoktala jsem s pláčem a začala jsem brečet ještě víc. Na co jsem proboha myslela? Co když se prostě zvedne, odejde, a já už ho nikdy neuvidím?

Když uviděl co to se mnou dělá, jeho rozčílení se rozplynulo. Podíval se ještě jednou na jizvy a políbil je. Nechápala jsem.

"Nezlobíš se?" zeptala jsem se zmateně.

"Zlobím, neuvěřitelně. Nemůžu tě ale nenávidět. Na to tě moc miluju."

Naklonila jsem se k němu a dlouze ho políbila. Teď jsem byla ráda že je tu se mnou. Sama bych to asi nezvládla.

Chytil mi obličej, naše rty se otrhly a oči se setkaly. Otřel mi palci slzy a řekl větu, na kterou nikdy nezapomenu.

"Jsem a budu tady vždycky pro tebe," zašeptal a krátce mne políbil.

Sklopila jsem zrak a mírně se pousmála.

Otřela jsem si zbytek slz a pohleděla na kalendář na mém stole. Bylo tam barevně vyznačené sobotní okýnko s nápisem "Ashley - party".

"Dneska jdu s Ashley na nějakou párty, nechceš jít taky?" zeptala jsem se Clarka.

"Určitě, rád s tebou půjdu," souhlasil.

Podívala jsem se na email, kam mi Ash měla poslat bližší info. Našla jsem.

"Ahoj Jess, ta sobotní pařbička se bude konat na adrese River Side 213/2 od sedmi, buď tam včas, můžeš si sebou klidně někoho přivést. Co se dresscodu týče, vem si cokoliv, co je ti pohodlné a nebude ti vadit, že bude možná trochu pozvracené. Ashley S."

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se Clarka.

"Asi kolem půl šestý," odvětil.

"Ashley mi píše, že je to od sedmi, to by jsme asi měli co nejdřív vyrazit co."

"A kde to je?"

"Na River Side 213/2."

"Tak to aby jsme vyrazili hned," poznamenal Clark.

"Dobře, dej mi pět minut."

"Takže půl hodiny," zamumlal s úsměvem.

Pobaveně, ale zároveň trochu uraženě jsem ho jemně praštila do ramene a šla jsem se připravit.

Trvalo mi to patnáct minut, nečekaně. Vzala jsem si své oblíbené nízké černé Conversy, k tomu nějaké staré legíny a vytahané tričko. Vlasy jsem si sepnula do vysokého culíku. Vyšli jsme s Clarkem ze dveří, nasedli do auta a odjeli.

Když jsme dorazili, Clark mě vysadil u dveří a řekl mi, abych šla dovnitř, že až zaparkuje, tak si mě tam někde najde.

Vešla jsem dovnitř a uviděla jsem dívku, kterou už jsem dlouho neviděla. Přímo před mýma očima stála Vanessa, ta Vanessa, se kterou jsem sdílela svoje vězení. Byla ale jiná. Měla velké kruhy pod očima a byla duchem nepřítomna.

"Vanesso!" zakřičela jsem na ní, ale vůbec mě nevnímala.

Přišla jsem blíž a všimla si, že má na ruce spoustu vpichů. Najednou se ke mě ze stany někdo přiřítil, objal mě a nenápadně mě otočil, abych neviděla na Vanessu.

"Ahoj Jess, tak ty jsi přišla? Moc jsem se na tebe těšila!" byla to Ashley Steward, ta co mě na tuhle párty zvala.

Chvilku jsem si povídali, ale opravdu jenom chvilku a stejně se mnou nebyla moc řeč, protože jsem nemohla přestat myslet na Vanessu, která stále kousek od nás, stále duchem nepřítomna.

Najednou mě někdo objal zezadu. Cukla jsem a otočila se. Stál tam Clark.

"Můžu s tebou na chvilku mluvit? O samotě?" řekla jsem rozrušeně.

"Jasně," odpověděl.

Popošli jsme kousek stranou. Chtěl mě chytit za boky, ale vysmýkla jsem se a křečovitě jsem jednou rukou chytla loket druhé.

"Tu trosku jste z Vanessy udělali vy?" zašeptala jsem nejistě.

Clark se jen rozhlédl a uviděl jí, bylo na něm vidět, jak ho překvapilo, co se z ní stalo. Jeho odpověď ovšem byla jasná.

"Jo," vydechl a sklopil hlavu.

Přes rameno jsem se na ní podívala a viděla jsem něco, co bych nikdy neřekla že uvidím. Viděla jsem George jak šel k Vanesse, drsně s ní škubl a začal jí divoce líbat. Skoro to vypadalo jako že jí chce sníst.

Když Clark viděl moje zděšení rozhlédl se, zarazil a něco zašeptal.

Odtrhla jsem od nich pohled a nechápavě se zeptala: "Co?".

"Pojď pryč, já tady s nim nebudu a už vůbec tě tu s nim nenecham samotnou."

"Dobře."

Vycházeli jsme ze dveří a z ničeho nic se někdo rozkřikl, že to muselo být slyšet až na Floridu. "Clarku!"

Tiše zaklel, hlasitě vydechl, otočil se a řekl mi: "Běž, někde si tě najdu."

Vyšla jsem víc ven a otočila se. Stál tam Clark a za ním George, který mu zrovna v tu chvíli dal pěstí a Clark se svalil k zemi.

"Clarku!!" zaječela jsem. Clark se nezvedal, jen tam ležel a George ho pořád mlátil. Rozběhla jsem se tam a George odstrčila. "Nech ho být!"

"Á, naše malá miss znásilněná. Chtěla bys další kolo? Jen pojď, můj dick je ti plně k dispozici," vysmál se mi do obličeje.

"Ty čuráku zkurvenej," zašeptala jsem a šla jsem ke Clarkovi, který tam jen tak ležel v bezvědomí. Z ničeho nic přijela sanitka a než jsem se nadála, stáli vedle mě dva sanitáři a nakládali Clarka na nosítka. Všichni jen beze slova přihlíželi.

"Pojedu s vámi, jsem jeho přítelkyně," řekla jsem rychle jednomu ze sanitářů. Jen přikývl.

Seděla jsem v sanitce a dívala se na Clarka a držela ho za ruku.

"Jess," vydechl.

"Ano?" zeptala jsem se, ale dočkala se odpovědi. V sanitce nebylo slyšet pravidelné pípání, jen jedno dlouhé pípnutí.