Luck or bad luck? [dokončeno]

#4 - Upocený prase

Něco mezi námi je, cítím to! I na něm jsem zpozorovala změnu a nemůžu říct, že by mi to vadilo. Nevím, jestli mám štěstí, nebo smůlu, protože jsem se do něj zamilovala. Nechtěla jsem, aby se to stalo, ale stalo se.

Třeba si se mnou jen hraje. Cítím se velmi nejistě, bez odpovědí.

Když jsem se probudila, byl vedle mě další stůl, stejný jako ten, na kterém ležím já. Ležela tam krásná brunetka, odhadem jí bylo tak dvacet, jednadvacet, víc ne. Pár minut jsem jí pozorovala, když se najednou probrala.

"Kde to jsem?" vydechla dívka.

"Težko říct, vím toho asi tak stejně jako ty. Jak se jmenuješ?"

"Vanessa, ty?"

"Jessica."

Otevřely se dveře a v nich stál Clark.

"Zdravím slečny. Předpokládám, že už jste se seznámily. Jess, můžeš na moment?"

Bez řečí jsem vstala a následovala ho ven ze dveří. Zavřel za námi dveře a přitiskl mne na vedlejší stěnu.

Pár sekund jsme se dívali sami sobě do očí a pak jsme se začali líbat. Stáhl své ruce z mého pasu až k mému zadku a zmáčkl. Díky tomuto nečekanému gestu jsem mírně vzdychla. Hrála jsem si s jeho vlasy mezi prsty. Přesunul se na můj krk, který líbal něžně, ale zároveň dravě a chtivě. Opět jsem vzdychla, až jsem se trochu zastyděla. Chtěla jsem ho, hrozně jsem ho chtěla, ale nemohla jsem ho mít, ještě ne. Opět se přesunul na mé rty. Jeho ruce cestovali po mém těle a různě ho mačkal. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila.

"Musím tě odsud dostat, nemůžu tě tu nechat když vím, co s tebou chtějí dělat," zašeptal mi do ucha.

"Co chceš tedy dělat?" otázala jsem se zvídavě.

"Nech to na mě, něco vymyslím."

Chytil mě za ruku, otevřel dveře a poslal zpátky dovnitř.

Šla jsem zpátky ke stolu a lehla si na něj zády k Vanesse. Začala jsem přemýšlet, jak by se odsud dalo dostat, bohužel mě nic nenapadalo.

Asi po dvou hodinách se otevřely dveře.

"Máme tu pro vás další dávku děvenky!" zakřičel George.

Nejdříve tekutinu píchl mě, ale byla světlejší než Vanessina. Když přišla na řadu Ness, při vpichu trochu zasyčela a podívala se na mě se slzami v očích, jako by říkala: "Pomoz mi prosím!". Ráda bych jí pomohla, ale neměla jsem jak.

Když George odvedl svou práci odkráčel těžkým krokem ke dveřím a zabouchl je, ale zůstal uvnitř. Vanessa usnula rychle, ani nevěděla, že George zůstal uvnitř. Namířil si to ke mě. Zrychlil se mi tep a já jsem se začala rozhlížet okolo sebe, jestli mám po ruce něco, čím bych ho případně mohla praštit, bohužel, nikde nic nebylo. Maximálně jsem ho mohla praštit Vanessou, ale to není zrovna reálné. Když přišel ke mě, srazil mě na zem. Byla to docela rána, ale Vanessu to neprobudilo a nevypadalo to, jako že si toho někdo venku všiml. Přisál své rty na mé. Snažila jsem se bránit, ale nešlo to.

"Přestaň! Pust mě!" začala jsem na něj ječet.

Dal mi ruku na pusu. "Drž hubu, nebo se nedožiješ zítřka," zašeptal výhružně.

Snažila jsem se ječet, ale se smradlavou a upocenou rukou na puse to moc dobře nešlo.

"DRŽ PUSU!" zakřičel a vrazil mi facku. 

Otřela jsem si slzy, sedla si na stůl a pozorovala stále jedno místo. Po nějaké době se Vanessa probudila a všimla si mého nepřítomného pohledu.

"Jess, jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě. "Jess, co se stalo?"

Stále bez odpovědi. Všimla si, že mám jiné tričko a to moje leželo roztrhané na zemi. Šla ke dveřím a zabušila na ně. "Haló?! Je tam někdo? Prosím!" křičela na zamčené dveře.

Slyšela jsem klíč v zámku a upřeně jsem se dívala na otevírající dveře.

"Jessice se něco stalo! Udělejte něco, mám o ní strach." Vanessa byla tak trochu hysterka.

Když si Clark všiml jiného trička, rozcuchaných vlasů a nepřítomného pohledu, rozeběhl se ke mě.