Změna plánu

15. Výlet

Mery:
Uběhli asi 2 týdny. Celé ty 2 týdny jsem se cítila jako kdyby mě něco přešlo. Vůbec jsem se nedokázala soustředit. Na školu, holky, učitelky, maturitu, mámu....
Každou noc jsem si přehrávala období kdy jsem byla s Davidem a šťastná. A každou noc jsem probrečela. Došlo mi, možná jsem to věděla od začátku ale až teď jsem to přijala, že jsem udělala největší chybu v mém životě. A hlavně, že Davida neskutečně moc miluju. Ani se nedá opsat jak moc bych to chtěla napravit. Ale už jsem mu ublížila dost a nechci mu dále ničit život.
Akorát jsme byli ve škole. Byla volná hodina a všichni kecali. Já ležela na lavici a myslela jen na Davida. Za ty 2 týdny mě přešla všechna chuť do života. Ale už jsem se dokázala ovládat a někdy dokážu ovládnout své emoce a nerozbrečím se i když bych to dělala asi furt.
L- ,,Zavolej mu."
M- ,,Na co."
E- ,,Co třeba, hele Davide udělala jsem obrovskou chybu, úplně jsem se do tebe zbláznila a chci to napravit."
M- ,,Jasně. A odpověď, už je pozdě, zlomila si mi srdce a nesnáším tě. A nebo... nevím. Nechci mu ničit život."
L- ,,Neměla jsem tě tam vůbec brát."
M- ,,Co?"
L- ,,Kdybych tě nevzala na ten rozhovor, tak by jste se nepoznali a nikdy by si nebyla v tomhle stavu."
M- ,,Ne ty za to nemůžeš...Já jsem mohla být ještě víc šťastná, kdybych nebyla blbá a neukončila to. Můžu si za to sama...Vždyť jsem mu řekla, že jsem si někoho našla."
E- ,,Cože? Promiň ale to si fakt blbá."
M- ,,Vím." řekla jsem nešťastně.
E- ,,Ale i tak si naše kámoška."
L- ,,A kámošky si pomáhají."
E- ,,Přesně. Navíc každý člověk je někdy blbec."
M- ,,Mm."
L- ,,Počkej." vytáhla mobil a něco hledala. Možná i něco říkala ale nevnímala jsem jí, protože zazvonilo a šli jsme na další hodinu.

Po škole jsem chtěla jít domů ale holky mě zastavily.
E- ,,Připrav si batoh, jedeme na výlet."
M- ,,Co? Kam? Proč? A vůbec...mně se nechce."
L- ,,Jen ty s Emou. Já jdu na večeři s Matym." usmála se
M- ,,Lucko! To je úžasný!" snažila jsem se usmát i když to moc nešlo. Ale vážně jsem jí to přála
E- ,,To je. Ty a já jedeme na výlet do Prahy."
M- ,,Co tam?"
L- ,,Hof tam má posledný zápas v Česku."
M- ,,Nikam nejdu."
E- ,,Ale jdeš. Je to vaše poslední šance."
L- ,,A protože jsme tak úžasné kamarádky, tak vás dáme dohromady." obě se zasmály a obejmuly mě
E- ,,Tak o půl hodiny jsem u tebe."
M- ,,To není dobrý nápad."
L- ,,Je to ten nejlepší nápad. Prosíme."
M- ,,...Tak dobře. Stejnak by jste mě tam donutili jít." pousmála jsem se
E- ,,Moudrá holka." zasmály se a já se snažila taky.

Kolem 17 jsme s Emou vystoupili z vlaku v Praze. Zápas začíná za půl hodiny. Ema mě tam nahlila ale já moc nechtěla. Budu upřímná. Obávala jsem se našeho setkání. Co když mě vyžene? Nebo je taky šance, že mě bude ignorovat.
Na zápas jsme dorazili v čas. Bylo to jako vždy. Pak přišel David. Zdál se mi úplně jinej než když jsme se setkávali. Už neměl svou jisrku. Ale vyhrál! Všichni jásali a pak boxeři odešli do VIP zóny. Těsně než zašel, tak jsme měli pár vteřinovej oční kontakt. Netvářil se nadšeně. A tak jsem chtěla jít domů.
E- ,,A jdeme."
M- ,,Emo."
E- ,,Žádne Emo. Jdeme za ním." vytáhla peněženku a zaplatila aby jsme mohly jít. Ema mě tlačila ale nakonec jsem šla sama. David byl na obřím gauči a kolem něj různé holky, které si užívali jeho společnost. A on taky. Nabrala jsem poslední odvahu, kterou jsem měla a šla blíž
M- ,,Aahoj."
Reakce Davida? Promluví si nebo je pozdě?